Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Ano.Každý jedná jak nejlépe umí dle své aktuální situace, také hodně záleží na povaze dítěte a myslím, že dítě typu introvertního šoupnuté v 1 roce do ústavu "za každou cenu" to opravdu může poznamenat na celý život.Navíc je risk svěřit roční dítě někomu cizímu,lidé jsou různé a roční dítě nám asi po příchodu domů nesdělí, že na něj teta bezdůvodně řvala nebo že ho praštila.A ještě jedna moje vlastní bolestná zkušenost.Původně jsem chtěla být na mateřské 3 roky.Situace se vyvinula tak, že jsem byla z práce přemluvena, že mě tam moc potřebují. Začalo období, kdy jsme se s mužem míjeli - buď hlídal on a já v práci nebo já a on v práci. Měli jsme se všichni moc rádi, ale společného času zoufale málo, natožpak na odpočinek. No a teď jsou malému 4 a muž náhle zemřel na srdeční embolii.No a já si vyčítám, že jsme si ten společně vyměřený krátký čas víc neužili.Rozhodně teď vzpomínám na ty krásné společné chvíle a ne na pracovní úspěchy.Práce je nutná, je příjemné, když nás i baví, ale smysl života je fakt někde jinde a nikdo nevíme, kolik času máme vyměřeno.A pokud bychom si byli bývali najali chůvu? Pak bych možná dnes, když brečím , neměla oporu ve svém synovi, který se ke mně přitulí , protože by se možná radši tulil k chůvě (nebo k nikomu, protože by měl zmatek v tom, ke komu vlastně patří).