Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Docela často se zde objevují články typu, jak je frustrující a těžké být s dětmi tři roky doma. Jak jsou matky nešťastné a jak by rády své potomky frkly do nějakých institucí, kdy by se o ně staral někdo jiný a ony se mohly realizovat.
Ráda bych si pro změnu přečetla článek o tom, jak je príma, že můžeme být tak dlouho se svými dětmi. Sledovat jejich pokroky, žasnout nad jejich nadšením pro vše. Znovu objevovat s nimi pro nás již všední a přece nový svět.
Je jistě príma mít skvělou práci, realizovat se. Ale přesto - v jakémkoli zaměstnání se může stát, že vás ze dne na den vymění za někoho jiného. Bez problémů, bez emocí, bez slitování. Práce být může, ale nemusí, ale naše rodina je tady stále. A pokud je rodina funkční, je to právě ona, která nás podrží ve chvílích, kdy nám není lehko.
Pamatuji si, jak jedna významná vědkyně před časem v televizi na otázku, nač je ze svých všech úspěchpů nejvíc hrdá, odpověděla:
Na to, že jsem dobře vychovala své dvě děti. Pracovní úspěchy jsou sice příjemné, ale rodina je to nejdůležitější.
Bohužel si nepamatuji jméno té dámy, ale dost často si na ni vzpomenu.