Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Mě napadá, jestli zakopaný pes není v prvním roce života dítěte - obzvlášť s prvním dítkem byl pro mě každý den takový malý očistec a byla jsem vděčná za každou chvíli, kdy si ho vzala babička... (Do práce jsem od něj nechtěla, ale těšila jsem se, až bude větší, že s ním bude víc zábavy, což se potvrdilo; a taky jsem se asi za první rok s rolí matky víc sžila). Ale od 1. narozenin to už byla skoro jen zábava - výlety, hraní (vymýšlení různých okruhů z dřevěných kolejí, stavět z Lega, kreslit a vyrábět různé věci z papíru apod. mě opravdu baví), a když se narodil mladší syn, už mi to ani nijak nepřišlo - tím, že jsem měla doma i staršího, jsem se nenudila - s kým povídat už bylo
když to tedy tak beru zpětně, kdyby celá RD měla vypadat jako první rok s prvorozeným, tak bych to taky déle než 1 rok nevydržela Zato těch dalších 5 let bych za "kariéru" nevyměnila ani omylem - na rozdíl od pochybných pracovních výsledků vidím v péči o děti a hraní si s nimi (včetně výchovy, pochopitelně - ta se tím jen tak prolíná) mnohem větší smysl a má z toho daleko větší pocit seberealizace a uspokojení.