Já byla se synem doma čtyři roky a nelituju ani vteřiny! Od začátku jsem to takto chtěla a můj muž mě v tomto absolutně podporoval.Sdílíme totiž názor, že mu nikdo nedá tolik lásky a péče jako máma a táta.Navíc jsme na něj čekali sedm let, takže to byl pro nás zázrak a čtyři roky doma jsem si opravdu užívala. V práci na mě čekali čtyři roky, v tom nebyl vůbec žádný problém a taky jsem absolutně netrpěla ztrátou sebevědomí nebo pochybnostmi v uplatnění se. Naopak tím, že jsem se stala matkou, jsem dosáhla naplnění a naprosté vyrovnanosti. Také mám maximální podporu manžela, což je určitě velmi důležité! Takže jsme si se synem užívali společný čas. Ale na druhou stranu musím říct, že mám kolem sebe kamarádky, pro které je utrpením být s dítětem na písku, je to pro ně ztáta času, raději by byly v práci a něco organizovaly. Takže to asi zálkeží na tom, jaký kdo je a jak to vidí. Důležité je, aby dítě bylo spokojené a nestrádalo. Za sebe můžu říct, že jsem si užívala i ty chvíle na písku a dělala se synem bábovičky. Teď sedím v kanceláři a jsem pracovně dost vytížená. Ale vždy se těším na to, až vyzvednu syna ze školky a budeme zase spolu...
Předchozí