Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

souhlasim, pro me take teprve chodici a mluvici dite, od miminka bych se ani ja odtrhnout nedokazala, vubec si to neumim predstavit. po peti letech v cizi zemi, odkud nam postupne vsichni znami odjeli, me do prace vyhnala uplna izolace a nezajem manzela :) tzn. 12 tihodinovky s detmi.
Kdybych videla nekoho z rodiny nebo nekoho podobne zalozeneho (tj. ze nepovazuje tak jako okolni spolecnost za takrka asocialni, ze dvoulete dite je porad jeste doma! - ale do skolky pujde? ujistovali se:), byl by to pro me neuveritelny luxus.
Na navsteve jesli jsem byla jednou a opravdu to muj pocit nezmenilo, spis naopak. miminka se okamzite primo praly o mou pozornost a vypadaly proste smutne, lezou po zemi jedno pres druhe, navic jsou casto nemocna a vecne zasoplena a nikdo jim nemuze prece porad utirat nos. je taky neco jineho, kdyz se miminko nebo i batole probudi a prijde k postylce maminka nebo personal v jeslich.
pro me je ta maminka, co zvladne vsechno zaroven opravdu ideal, ale bohuzel vidim hodne tech maminek, na ktere je to moc, pripadaji si ztracene a odepsane. Ja napriklad jsem v podstate 30 let byla vedena k tomu, abych plnila vzorne vsechny skolni a pracovni povinnosti, a ze budu umet varit a starat se o domacnost byla asi samozrejmost, ale nikdo mi neukazal, jak se to vlastne dela :) to se pak ta materska tezko preziva:))