Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Souhlasím... A především s tím, že je to "o mamince". O tom, že když poslouchá sebe a své přirozené instinkty, ne ty společensky vnucené - ať již z toho či opačného úhlu pohledu - vždycky bude vědět, co doopravdy chce a co je dobré pro ni - a tudíž i pro to malé...
Mám pocit, že někdy v dnešní přetechnizované moderní době příliš uvažujeme jen mozkem, anylyticky, ve smyslu - co to přinese a co vezme, a na pocity, emoce a instinkty nějak nezbývá prostor. Já jsem doma se svým prvním mimi, mám nádhernou roční holčičku, a přitom - převážně z domu - pracuji. Byla jsem zvyklá být hodně "akční", takže mi teď oproti bývalému stavu na mateřské občas "zakrňuje mozek", ale na druhou stranu mám občas (spíš často )výčitky svědomí, že se malé nevěnuji dost... A to přesto, že to okolí vidí obráceně.
Takže nakonec je to opravdu o tom: udělejme si to každá tak, jak to cítíme, jak z toho jsme a budeme v pohodě - nejen teď, ale i za 5, 10, 30 let.... protože ten čas, který se svým děťátkem strávíme, či nestrávíme, už se NIKDY nevrátí... A já výčitky svědomí mít nechci Jsem s malou šťastná, chtěla bych s ní být doma klidně až do 1.třídy, a přitom pracovat a dál dělat to, co děláme - je opravdu hodně nošená, mazlená, spí s námi v posteli, hraju si s ní, hodně ji učím, ale přitom jezdíme 3 x týdně na cvičení či plavání, sem tam hlídání v domácím prostředí na pár chvil či hodinek s člověkem, který ji má opravdu rád, kterého zná a kterému můžu i já věřit (s babičkou, sestřenicí, taťkou...), později třeba více a jinde, ať si zvyká, že "bezpečné" je to i jinde, je v kontaktu jak s ostatními dětmi a lidmi. Prostě má všehochuť, který se nebojí ani nových lidí, ani situací, i právě proto, že je to "maminčin mazlíček"
PS: Vy, která pochybujete, jak je to správně, kouknětena knížky "Princip kontinua" a Dítě jako šance pro tebe" (tahle je od p. Jordánové. zajímavé pohledy, z různých stran, a dá se z toho poskládat dobrá mozaika
Tak přeju: Krásný život s Vašimi prďolkami! May