Přidat názor k článku Baví mě, jak moje děti žijí

Maminka mého muže má k nám a našim dětem stejný přístup jako vy. Možná je to i tím, že ona si i před 30 lety děti docela užívala, sice šla brzy do práce, ale chodili s dětmi a přáteli po výletech a tak. A užívá si i teď, žádný útrpný přístup k přicházejícímu stáří. Mohla jsem s ní mluvit o svém zklamání z porodu v porodnici, fandí kojení, společnému spaní, nošení i nočníkování od narození, tušila, že se chystám rodit doma, ale nijak mě neodrazovala, fakt skvělá ženská .

Od své mámy jsem často slýchala "počkejte, až budete mít svoje děti, to si "užijete", apod. Ještě když se nám narodil syn, měla řeči o pletení biče na sebe, když zjistila, že spí s námi, nebo o prospěšnosti řvaní miminek pro zdárný vývoj jejich plic. Musím ale říct, že s nevyžádanými radami je opatrná (sestra má starší děti, tak už se na ní naučila, že to nedělá dobrotu) a že postupně vidí, jak naše "rozmazlovací" péče našim dětem prospívá, jak jsou klidné a společenské.

Souhlasím s vaší doměnkou, že za touto generační nepřejícností může být nezpracovaná nespokojenost s vlastním mateřstvím, kterému tehdy v některých ohledech doba moc nepřála (v jiných zase ale ano - my jsme jako děti měly víc volnosti, než mají děti dnes, pomalu je rodiče nespustí z očí).