Přidat názor k článku Baví mě, jak moje děti žijí

kdyby v 90. letech, já mám nejstaršího v listopadu 2000 a tenkrát jsem ještě jako nezkušená poslouchala maminku, která prohlásila: papírový plinky kazí kyčle, to budeš mít třeba na cestu k doktorovi, jinak je potřeba aspoň 30 malých a 20 velkých bavlněných plinek.
a taky plátěný košilky, minimálně 5, bodyčka nekupuj, to je nesmysl

plinky byly tvrdý, to byla fakt mínusová kvalita, použila jsem je párkrát, pak jsme najeli na papírový, košilku jsem dala jednou, v zimě to opravdu nebylo lepší než bodyčko.

a ve třech měsících začalo: začni mu dávat polívky, já jsem vám taky dávala polívku, v roce jste jedli normálně, kojení mu nemůže stačit, zeptej se doktorky.
jen co ho vzala do ruky, hned ho uspávala, ale musel spát v náručí, jinak by se budil, a ona chtěla dokázat, že spát ve dne bude. Přitom to byl a je nespavec. Takže jednou skoro o půlnoci jsem jí přinesla (jeden RD) mrně, který si chtěl hrát a rozhodně ne spát a pak už neuspávala, švagrové radila, aby dlouho kojila, už švagrovým neradila látkový plinky a pořizovala miminkům bodyčka...

a tak je to pořád, na nás se naučí, a u bráchů praktikuje. My jsme ti špatní, kteří odmítají poslouchat, oni s ní vychází dobře, přece jim nic nenutí a její rady jsou prospěšný :)))

děti bráchů učí stejně jako jsem já učila ty svoje a mně tenkrát tvrdila, že to dělám špatně a bráchové prohlašovali, že tak se k jejich dětem nikdo chovat nebude, nikdo je nebude rozmazlovat

mrzí mě, že bráchové neměli děti dřív, jsem nejmladší a mám děti nejstaší, všechno musím prosadit já a vztah s maminkou tomu odpovídá

maminka schopná nezasahovat, jen sledovat a mít ráda, neurazit se, když její rady a pomoc dítě odmítne, to je poklad.