Přidat názor k článku Baví mě, jak moje děti žijí

Podle mě je to jednoduché a celé v tom, jestli to člověk dělá rád, těší ho to. Žehlím svému miminu čtvercovky, protože si to užívám. Baví mě je prát a věšet na sluníčko a dívat se jak vlajou a jsou bílé a líbí se mi ten komínek. Líbí se mi nažehlené špíglnýgl mimino. Při předchozích miminech mi to samé připadalo jako flagrantní důkaz debility matky.
Dítě spokojeně prosperovalo i nevyžehlené a v plínách papírových a mě bavilo bádat vědu, což jsem považovala za důkaz celkové vysoké úrovně matky .
To, co dělá dobře miminu, je pohoda, a je celkem jedno, kde je její zdroj, jestli ve vyžehleném komínku nebo v publikační činnosti nebo v tom, že stíháš všechny díly Cesty do Ordinace (nebo kam).
Držení a trpění nastává v momentě, kdy musí člověk dlouhodobě dělat něco, s čím není srozuměný. To má - podle mě - silně devastační vliv nejen na zdraví a osobní život, ale bohužel i na potomstvo do kdovíkolikátého kolena, prostě ten vliv je silnější (myslím si), než jsme ochotni si připustit a považuju za dobré na to myslet třeba při rozhodování, jak si vydělám na živobytí, jaké lidi budu denně potkávat, na jaké věci se dívat, jaké zvuky poslouchat, pachy čichat... není to tak, že to nejde ovlivnit, jen jsme zakletí navyklostí na otročení, otrockou náturou.
Jinak maminku, jako je paní Chvátalová, bych chtěla taky. Třeba aspoň jednou za kvartál na dvě hodiny na kafe.