Přidat názor k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

tak tohle je správná reakce, podle mne...
taky mám to "zvláštní" dítě... teď už je to super, úžasný a velký kluk, opravdu hodně chytrý, ale když byl malý......vzpomínám si, jak jsem často ráno - ve 4, v 5 hodin po jeho probuzení (po noci zpřetrhané pláčem a kojením) počítala, kolik mi ještě zbývá hodin do té doby, než usne... jak dlouho to vůbec můžu vydržet...

Taky jsme zkoušeli nechat "vyřvat" - 3 noci, bylo mu cca 7 měsíců (už normálně baštil příkrmy).... to byl opravdu strašný zážitek - budil se a vzklykal celé tři noci...hrůza - nevyspali jsme se ani on, ani já... jediné co to způsobilo bylo, že dodnes!!! není ochoten být sám v místnosti - ani doma, ani u babičky... nedojde si sám ani na záchod - potřebuje mít pocit, že na něj alespoň někdo vidí....

a musela jsem ho naučit se mazlit - normální věci, které normální děti umí, tedy spát, jíst, mazlit se - to on prostě neuměl....

Děkuji velice Dr. Prekopové - její metoda PO mi zachránila vztah k synkovi ...

Opravdu, kdo to nežažije, ten to nepochopí...jak sama paní doktorka řekla... kdyby se Vám narodilo jiné dítě, neřešila byste takové problémy....