Přidat názor k článku Rakovina změnila můj pohled na život

V mojí rodině zemřel děda a babička na rakovinu, babička s ní bojovala 3 roky, motivací pro podstoupení všech možných vyšetření operací atd. byl můj syn. Ač měla takovou motivaci, tak stejně zemřela. Bojovala, ale prostě nemoc byla silnější. Všechny stádia nemoci mám pořád v hlavně a doted je pro mě naprosto šílené, jak ta nemoc člověk totálně "sežere". Co se týče toho, když selže partner jako opora. Tak jako má právo na "selhání nemocný člověk" ono s tím nemocným to taky není žádná lahůdka, co si budeme povídat. Když si vzpomenu co si moje babička užila s dědou a to mu bylo 50, prostě ne každý je tak silný, aby to zvládnul. Tím se ani jednoho ze zde zmiňovaných manželů nezastávám, ale ono bohužel v krizi poznáš přítele. A ne každý je tak silný, aby toto ustál. Podle mě takhle reagují hlavně jedináčci. Páč nejsou zvyklý se od dětství dělit, být někdy v pozadí atd.