Moje vlastní dcera ve dvou letech na školku nebo jesličky rozhodně připravená není: pořád není bez plenek, trvá na dudlíku, i když ho nemá většinu dne, a i po pískovišti mě pořád tahá s sebou, nemůžu jen sedět na kraji. Děti se jí líbí, ale ve větším množství se jich bojí. Na druhou stranu mám kamarádku, jejíž chlapeček je o týden mladší než moje dcera, a musela mu sehnat místo v soukromé školce, protože on tam prostě chtěl. Potkávali ty děti na procházce a synátor se k nim pravidelně přidával a ryčel jako tur, když je měl u bran školky zase opustit. Kamarádka si myslela, že když ho do školky přivede, nastane problém a zase si vezme syna domů. Nenastal. Pokud nepočítáme fakt, že ve tři odpoledne, když si ho přišla vyzvednout, neměl ještě čas jít domů.
Je to prostě individuální. Možná je pravda, že většina dvouletých spíše na školku připravena není, ale to neznamená, že žádné dvouleté dítě do školky nepatří.