Batole ve třídě – a co na to učitelé?

ANO, ale musíme se na to připravit:

Jsme vesnická školka s kapacitou 46 dětí. Dlouhá léta nebyla školka úplně naplněna. Během posledních let jsme začali přijímat i děti dvouleté. Zpočátku z důvodu naplnění kapacity školky (vzpomeňme na útlum v porodnosti v minulých letech), nyní z důvodů zcela odlišných. Možnost výběru délky rodičovského příspěvku nahrává rodičům, kteří by se rádi co nejrychleji vrátili do zaměstnání. Pokud se jim však nepodaří zajistit umístění svého potomka do MŠ, návrat do zaměstnání je téměř nemožný. A právě tito rodiče se na nás v posledních letech obrací s prosbou o umístění svého dítěte v naší MŠ (ve větších městech nemají šanci své dítě umístit).

Loňského roku jsme měli v malém oddělení 10 dvouletých a 11 tříletých dětí. Práce s takto malými dětmi je velice náročná, přesto velmi zajímavá. Bylo zapotřebí změnit strukturu třídního plánu a přizpůsobit ho věkovému složení skupiny. „Vychytat“ věci, které takto malé děti nesvedou (např. zvolit výtvarné techniky, které děti zvládnou, cvičit tak, aby se děti nepřetěžovaly, popř. uzpůsobit denní řád). U většiny dětí bylo nutné zafixovat hygienické návyky a základní sebeobsluhu. Přesto pokud tyto dvouleté děti chodí do MŠ každý den, jejich adaptace je velice rychlá a domníváme se, že pro děti i méně stresující. Navíc většina těchto dětí je z domova velice dobře sociálně připravena na vstup do MŠ. Daleko větší problémy nám působí „pětidenní“ děti, které chodí do školky jen občas. Nepravidelná docházka a odloučení od rodičů je pro tyto děti velice stresující. Tyto děti nemají zažita žádná pravidla, hůře spolupracují, jsou plačtivější a mohou se postupně zablokovat.

Snad neurazím ty učitelky a ředitelky, které jsou striktně proti přijímání takto malých dětí, když řeknu, že i dvouleté děti patří či mohou patřit do mateřských škol za předpokladu, že se sníží počty dětí z nesmyslných 28 dětí na oddělení. Pokud jsou děti z domova připravené na vstup do MŠ, nemají problém se začleněním do kolektivu. A je úplně jedno, zda se jedná o dítě dvouleté či pětileté. Práce je samozřejmě náročnější, ale dá se zvládnout. Alespoň naše mateřská škola ji zvládá.
Klára Sládková za kolektiv učitelek MŠ Chotyně

NE:

Můj názor na to, zda patří již dvouleté děti do MŠ, je zcela jednoznačný – nepatří. Myslím si, že všichni, kdo se touto otázkou zaobírají, provádějí výzkumy, ankety a rozhovory, které nás stojí jenom peníze, se snaží vymyslet něco, co už bylo dávno vymyšleno. Dvouleté děti mají své specifikum, potřebují neustálý dozor, ve všech činnostech dohled a spolupráci, a tudíž v kolektivu MŠ by jen brzdily naplňování ŠVP a většinu pedagogovy pozornosti by potřebovaly pro sebe. Pokud je nutné zařadit dvouleté děti do kolektivu, vzhledem k tomu, že jejich matka pracuje, je podle mého názoru jedinou cestou znovu otevřít dostatečný počet jeslí, kde péče a náplň dne odpovídá věku dětí. Pokud někteří experti poukazují na to, že v některých zemích začlenění dvouletých dětí do kolektivu MŠ funguje, pak bychom si měli uvědomit, že – co se týče předškolního vzdělávání – by se ostatní země měly učit od nás, a ne my od nich, protože naše předškolní školství je propracované a na velmi dobré úrovni. Pokud budou dvouleté děti zařazeny do běžných MŠ, výsledky předškolního vzdělávání se podstatně zhorší a tato cesta nepovede ke spokojenosti dětí, rodičů ani učitelek.
Anna Brandejsová učitelka MŠ

ANO, ale chce to čas:

Patří dvouleté děti do mateřské školy? Myslím, že v první řadě není otázka položena či formulována správně – odpověď by jistě zněla, že nepatří. Na druhé straně jako učitelka před důchodem, která pracovala většinu života v jednotřídce, a nyní 17 let dokonce na vesnici, mohu odpovědět, že samozřejmě ano. Háček je v tom, že v minulých letech jsme měli dětí 18 či 20, ale také 15, nebo dokonce jeden rok 13. Byli jsme jedna velká rodina a dvouleté děti byly samozřejmostí (zejména pokud šlo o získání většího počtu dětí, a tudíž uspokojivějších finančních podmínek – přijímali jsme je ochotně).

V letošním roce jsme navýšili kapacitu školy na 26 dětí, abychom umožnili matkám, kterým končí rodičovská dovolená, umístit dítě ve školce v místě bydliště a vrátit se do zaměstnání. Tím se rozjel pěkný kolotoč. Přitom ani jedno dítě nebylo dvouleté, jen tři z nováčků docházeli na pět dní v měsíci pár měsíců před dovršením třetího roku. Najednou máme téměř polovinu všech dětí tříletých a nebýt toho, že paní učitelka už má nárok na plný úvazek a navýšil se i úvazek provozní zaměstnankyně, asi bychom takzvaně nestíhaly. Většina těchto dětí musí mít doprovod na záchod, sama se neobleče, neumí si utřít nos (či jim vůbec nevadí, že mají nudli), o stolování nemluvě, a že úklid hraček se stal noční můrou nás všech tří zaměstnankyň, o tom není pochyb; učitelky to znají – každá školka má jistě své sypače. (Také mám dojem, že mezi „staršími“ dětmi se nějak vytrácejí chůvy…) Avšak vzhledem k tomu, že přednostně pracujeme ve skupinách a díky navýšeným úvazkům zaměstnankyň se nám daří „nešidit“ vzdělávání pěti- a šestiletých dětí. Pokud se ale blíží nějaký svátek nebo besídka, místo sváteční atmosféry nastává čas shonu a přibývání šedin nejen nám dříve narozeným; při současném složení třídy a v souladu s názorem, že ve školkách přibývá aktivit a ubývá radosti, volíme nyní jednoduchou výtvarnou či pracovní činnost a rovněž program jsme oprostily od složitějších dramatizací apod., běžných v minulých letech. Děti i učitelky ocení např. chvilky s povídáním a koledami a sváteční náladu víc, než hektické dny v manufaktuře, v kterou se před Vánocemi vždy promění naše milá školička.

Pobyt venku je samostatná kapitola. Na vycházce se všichni chtějí držet paní učitelky a nechtějí pochopit, že paní učitelka má jen dvě ruce. (Občas se také nějaký mrňous utrhne a chce, abychom ho honily.) Pokud není dětí více než 20, může jít učitelka s dětmi sama, to nám říká vyhláška. Zkuste jít ale s 19 dětmi po vesnici bez chodníku jedna samotná učitelka, když ředitelka má méně hodin u dětí (a na zahradu můžeme chodit jen za sucha, případně za mrazu)… Učitelka ve městě to ani na chodníku nemá snazší… Zakoupily jsme tedy housenku s držátky, příliš se ale neosvědčila. Vyřešily jsme to tedy tak, že jsme požádaly o pomoc dvě důchodkyně, o kterých víme, že „to s dětmi umí“. Je to neskutečně velká pomoc, navíc děti jsou obohaceny o dvě nové tety, které mají rády. Každý čtvrtek, kdy máme návštěvní den, nás často doprovázejí maminky s dětmi přihlášenými od příštího září. Pomalu se tedy začínáme zabíhat. Horor nastává odpoledne, kdy je ve školce jen samotná učitelka. Kde jsou ty časy, kdy jsem se těšívala na odpolední směny… Dvouleté děti budou patřit do mateřské školy tehdy, až bude možné, aby se o skupinku těchto batolat starala další zaměstnankyně; ideální kvalifikace – „máma“. Určitě to nechtějte po nás učitelkách, které máme na starosti velkou skupinu dětí, jež chceme „trochu“ připravit na školu, naučit je lásce k přírodě, samostatnosti a slušnosti a hlavně všem dát hodně radosti, lidského tepla a porozumění. A taky ČAS.
Eva Moravcová MŠ Chodská Lhota

NE:

Jako učitelka MŠ působím už 28 let. Za tak dlouhou praxi již mohu porovnat, jak se na pobyt v MŠ adaptují děti ve věku tří nebo čtyř let. Musím říci, že v období, kdy rodiče využívali rodičovský příspěvek až do čtyř let dítěte, nebylo ve školce tolik pláče. Není tomu tak dávno, kdy jsme odsuzovali zavedení jeslí, protože to bylo pro děti velice traumatizující. Chceme zase zavádět jesle? O děti se v tak útlém věku mají starat především rodiče nebo blízká osoba. Budeme podporovat „nerozumné“ rodiče, kteří nemyslí především na dobro dítěte? Tvrdím, že většina dětí ve věku dvou let není připravena se odloučit na dobu 4–8 hodin (někdy i více) od rodičů.
Šárka Kačmařová, vedoucí učitelka MŠ Kalinová, Ostrava