Integrace. Pro naši školu nic nového pod sluncem

„V současné době máme v sedmitřídní školce o kapacitě 120 dětí tři třídy běžné a čtyři speciální," říká Dana Schonová. „V běžných třídách zatím integrujeme dětí, které jsou na integraci připraveny, tedy nepotřebují komfort malé skupiny o počtu 10 až 14 dětí s dvěma pedagogy a jedním asistentem. Jedná se o dětí s vadami řeči, ADHD, tělesným postížením, autísmem. Před plnou integrací probíhá postupná příprava. Společné hry na školní zahradě, společné akce pro všechny dětí, společné zájmové aktívity v odpoledních hodinách. Integrace probíhá v době ranního scházení a odpoledního rozcházení. Speciální třídy jsou pro dětí naprostým komfortem a my se snažíme je připravit na integraci, postupně je zatížit požadavky na samostatnost a omezit podporu pedagoga. Jsme si vědomi, že speciální třídy jsou tak trochu skleník, který někdy naše dětí chrání až moc. Před neúspěchem, před stresem. Některé dětí nemohou být integrovány, protože velký kolektiv je pro ně nepřijatelný," popisuje.

Kterým dětem integrace nesvědčí? „Skupina pětadvaceti dětí tří- až šestiletých a jeden pedagog, to je množství zvuků, velké množství situací, které je třeba vnímat a řešit. Pro některé dětí je to naprosto nepřehledná mapa sociálních vztahů a rolí,'vysvětluje ředitelka ostravské MŠ. „Prosadí se jen ti silnější, ostatním pomáhá pedagog. Některé děti si v tak velkém kolektivu neumějí najít své místo a raději pasivně počkají, až pro ně maminka přijde. To jsou ty hodné, kterých si někdy pedagog nevšimne. Věřte, jsou takové dětí a je mi jich líto. V naší školce je ale nenajdete. Další dětí na sebe naopak tak upozorňují, že je učitelka musí mít neustále na očích. Těch si naopak pedagog všimne a pak je řeší. To je v pořádku.

Problémové situace je třeba s dětmi pojmenovat a napravit. Řeší se však to, co se stíhá, a pak vzniká stres, napětí, což nepomáhá ani dětem, ani pedagogům."

Výjimečné děti

Jak rodiče dětí s postížením hodnotí začlenění jejich dítěte mezi zdravé vrstevníky? A jak na tuto skutečnost reagují rodiče zdravých dětí? „Nevím, jestli tato otázka je na místě, když spíše hovoříme o skupinové integraci dětí do běžné mateřské školy. Ale ráda odpovím," říká Dana Schonová.

„V počtu 120 dětí máme asi 40 výjimečných dětí. Jedná se o dětí s autísmem, dále dětí s postížením tělesným, mentálním, zrakovým. Je to těžké pro obě strany. Chtěla bych podotknout, že taková škola je školou pokory, neboť všichni si denně uvědomujeme, jak těžké to někteří rodiče mají a jak je skvělé, že můžeme jít z práce domů - zavřít dveře a problémy jsou pryč. Rodiče zdravých dětí se společně se svými dětmi potkávají s našimi výjimečnými dětmi denně na chodbách, v šatnách a vědí, že naše dětí nejsou nevychované, že prostě některé věci nemají rády, a tak na ně reagují třeba zvuky. Pištěním. Výskáním. Někdy se potřebují proběhnout. Prostě, je to tak a je to normální."

Výjimečné nejsou jen dětí, ale také pedagogové, kteří se na integraci musejí průběžně připravovat. Nestačí jednorázové školení. „Do běžných tříd byly zatím integrovány dětí, které již nepotřebují asistenci. Prošly si speciální třídou a speciální pedagog je připraven učitelce kdykoliv být nápomocen. Ve speciálních třídách pro dětí s autísmem a pro dětí s tělesným postížením máme většinu dětí s nárokem na asistenci. V současné době systém neumožňuje více než 3 pedagogy souběžně ve třídě, což je škoda - zatím to řešíme naprosto specificky. Již 14 let máme opakovaně akreditované vzdělávací rekvalifikační programy na rekvalifikaci osobních asistentů, takže naši rekvalifikanti nám pomáhají zajistit individuální přístup k dětem, zapracují se, a tak nám pomáhají šířit dobrou praxi dále do škol. Máme pečlivě zpracovaný systém dalšího vzdělávání pedagogů i provozních zaměstnanců, rodičů. Je to osmnáctiletá tradice, kdy pravidelně v rámci různých dotačních titulů získáváme prostředky na vzdělávání," popisuje ředitelka MŠ.

Důležitá je i spolupráce provozního personálu

„Samozřejmě, jsou důležitou součástí týmu a opravdu máme skvělý personál. Například s ohledem na počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami máme i požadavky na vaření dietní stravy, kterou nabízíme od prvního dne, kdy nám to legislatíva umožnila. Nebyla to jednoduchá cesta, ale jsme na to patřičně hrdí. Máme vynikající kuchyň, která se snaží v rámci všech nutričních doporučení splňovat vše, co je v současné době považováno za správné," říká Dana Schonová.

Lehké mentální postižení

V současné době, kdy by se inkluze měla stát realitou českých škol (rozhovor je z roku 2016, poz. redakce), se hodně mluví o dětech s lehkým mentálním postížením, které podle některých odborníků, především psychopedů, a také podle rodičů těchto dětí nemusejí v integračním prostředí obstát. Co je potřeba pro to, aby integrace těchto dětí probíhala tak, aby z ní dětí měly prospěch? „Tyto dětí máme ve speciálních třídách, a pokud rodič má zájem dítě po ukončení mateřské školy zapsat do běžné třídy základní školy, samozřejmě umožníme integraci," popisuje praxi v MŠ Čs. exilu její ředitelka. „Na druhé straně, pokud rodič dítě zapisuje do speciální školy, do počtu čtyř až osm žáků, není třeba zvyšovat stresovou zátěž dítěte před vstupem do školy a ponecháme ho ve speciální třídě v počtu 10 až 14 dětí."

Dana Schonová zdůrazňuje, že dětí s postižením potřebují zvýšenou péči. „Opravdu děti chráníme. To si často veřejnost neuvědomuje. Dětský kolektiv bývá neúprosný, hodnotí, posuzuje, intrikuje, stejně tak jako kolektiv dospělých. Jistě že pedagog ovlivní sociální klima třídy. Jsou pedagogové, kteří naprosto brilantně a luxusně zvládají dětský kolektiv. Znám je a hluboce se před nimi skláním. Moc jim přeji, ať se nenechají otrávit a dál šíří svou pedagogickou profesionalitu. Na druhé straně je spousta pedagogů, kteří umějí učit, ale výchovné záležitostí třídy nezvládají a nevidí drobné ústrky, kterým jsou jejich dětí každý den vystavovány. A to jsou zdravé dětí, které mají vytvořeny přátelské vztahy, mají se komu svěřit a často to neudělají."

Jak mohou tyto složité situace zvládnout dětí s lehkým mentálním postižením? Případně s autismem? „Důležitou roli má asistent pedagoga, nezapomněla jsem na ni. Jen bych chtěla upozornit, že tady má co dělat studovaný psycholog, aby zvládl náročné sociální klima třídy, aby svou dobře míněnou pedagogickou podporou neudělal dítěti medvědí službu.

Tyhle děti bývají sociálně naivní, takže udělat si z nich třídního šaška je velmi snadné. Dvacet let se specializujeme na péči o děti s autismem. Máme tým skvělých odborníků, není to lehká práce. Je to každodenní hledání cesty, protože mezi lidmi s diagnózou porucha autistického spektra je víc rozdílů než podobnosti. Velkým problémem jsou nezralosti v oblasti sociálního chování, které často dětem s autismem brání navázat vztah s dospělými, dětmi. Tam je třeba často vypracovat strategie nácviku. Nejsem přesvědčena, že na to všechno budou běžné školy připraveny. Přitom tam zrovna tyto děti selhávají a tam je prostor pro počátek šikany. Často pak slyšíme, že dítě s autismem je agresivní, přitom počátek je ve velmi nenápadné a dobře organizované šikaně. Zrovna nyní řeším jednoho našeho absolventa, už je v 6. třídě, na gymnáziu, ztrácejí se mu ve škole věci, spolužáci mu zámek na skříňku zamkli pod jiným kódem, aby se k němu nemohl dostat. Škola rodičům nevěří. Prý je to jejich tvrzení. Mají doporučeného asistenta, chlapec je však velmi inteligentní, školu zvládá, takže ředitel u něj tuto možnost nevyužil a o asistenta nepožádal. Přitom kluk naprosto selhává o přestávkách a při přechodových činnostech. Takto taky může vypadat integrace."

Sesypat dětí do jedné třídy? To není integrace!

Dana Schonová v našem rozhovoru zmínila populistickou kampaň, která provází současné inkluzivní změny. „Integrace je skvělá věc, je však třeba na ni připravit celý systém - kvalifikovaný personál, dostatek prostředků. Bez peněz to vážně nejde. Teď se rozjel vlak, nejde zastavit a my ředitelé čekáme. Máme o děti zájem, jsme rádi, že umíme těmto výjimečným dětem nabídnout možnost rozvíjet své možnosti, vést je k aktivitě. Ne všechny děti budou schopny se vzdělávat, ne všechny děti se naučí číst, psát, počítat. Co je důležité? Nebudou pasivní. Budou samostatné v sebeobsluze, budou mít své oblíbené činnosti, naučí se jezdit na kole, plavat, lyžovat. Většinu těchto dovednosti již u nás v mateřské škole. Až čas ukáže, kde se vývoj našich děti zastaví, ale přesto jsme rádi, že jsme byli u toho, kdy jsme pomáhali jim i jejich rodičům hledat k sobě cestu, navzájem si porozumět. Inkluze, kde se všechny děti dají do jedné třídy, a předpokládá se, že budou prosperovat, je zbožné přání lidí, kteří mají málo informací, žádné zkušenosti," uzavírá PaedDr. Dana Schonová.

Rozhovor pochází z roku 2016.