Re: Ani omylem

Bylo by milé, kdyby chůvičkování ve školkách bylo dobrovolné, ale u nás rozhodně není. Při počtu 28 dětí ve třídě naše školka většinu dne funguje stylem "karavana jde rychlostí nejpomalejšího velblouda" a chůvičkování tu třídu alespoň trochu občas urychluje. Ve třídě jsou děti od tří do sedmi let, některé dítě s lehkou poruchou chování (trochu agresivní, neposlušné), jiné s poruchou pozornosti (občas vnímá na pátý pokus), další hyperaktivní, další třeba dítě cizinců co se pořádně nedomluví, pár citlivých křehkých uplakánků mamánků, pár dětí z rodin sociálně slabých či nepřizpůsobivých bez běžných soc. návyků, pár dětí normálně nevychovaných a rozmazlených nesoudnou rodinou, pár dětí protivných a rozmrzelých z virózy se zanudlaným nosem, které tam zoufalé matky samoživitelky a matky pracující nacpaly v hrůze z nezaměstnanosti...každé dítě v jiném věku a s jinými potřebami. A všichni rodiče svěřili učitelce to nejcennější a nejdůležitější co mají, takže očekávají, že učitelka bude dělat zázraky, protože "dobrá učitelka musí... a má na to vzdělání".
Tak přidáme učitelkám ještě dvouleťáky s plenkama a dudlíkama, ať se holky nenudí. Ostatně samy si to vybraly, nikdo je tu práci dělat nenutí. Ovšem taky se může stát, že za pár let učitelky vyhoří (ona je to zčásti pomáhající profese kde se vyhoří snadno), ty dobré odejdou pracovat do kanceláří, kde budou mít za stejné peníze větší klid - ostatně když zvládnou být dobré učitelky, tak můžou být dobré i v jiném oboru... no a ty špatné učitelky v situaci, kdy neustále sílí tlak na kvalitu a složitost jejich práce a zároveň se jim ztěžují pracovní podmínky, odejdou do cvokárny, kde budou mít ve výsledku taky větší klid. Akorát netuším, kdo pak bude o naše děti ve školkách pečovat.