A kde je blaho matky?

Žiju v Belgii, kde se dávají děti do jeslí od 3 měsíců, takže z tohoto hlediska mi článek připadá značně legrační.
Co ale bych chtěla napsat a co z článku jasně vyplývá, je to, že v Čechách nikdo není zvyklý přemýšlet na blaho matky. Počínaje porodem (ne-li dříve) se stále myslí jen na nejvyšší dobro dětí, ale kdo bude myslet na matky? U nás je hřích říci, že mě to doma s dítětem nebaví a že bych radši šla do práce a bude se polemizovat, zda se plačící miminka mají nosit v šátku, či na rukou nebo je radši houpat v kolíbce. Prostě předchozí generaci žen připadalo normální porodem dítěte zahodit veškerý svůj život na mnoho mnoho let a žít jen dítětem a jeho blahem. A pokud by se to matce nelíbilo - je to krkavčí matka. Prostě už se i u nás musí přijít na to, že děti jsou flexibilní tvorové a když je od mala navyknete, že žijete i svůj život, docela dobře se tomu přizpůsobí.
A ještě k tomu co v článku zaznělo - že české školky jsou lepší než ty v cizině - já mám úplně opačný názor. Mám zkušenost i z české školky, ale tolik aktivit a programu jako tady v Čechách určitě nebylo. Z české školky jsem měla spíše pocit, že šlo o jakousi hlídárnu s minimálním programem. Není taky divu, když to byla smíšená třída. Tady jsou třídy striktně rozdělené podle věku a je to znát na výsledcích.