Re: Ani omylem

U nás to pomáhání skutečně bylo dost natvrdo, dcerka kolikrát dostala příkazem koho má při oblíkání/obouvání na zahradu na starost, takže sama spěchala, aby stihla sebe a ještě obstarat to dítě, občas nafasovala k pomáhání někoho, koho neměla moc ráda, protože se k ní choval ošklivě, kazil hru, bral hračky, praštil, štípal, skopl ze schůdků klouzačky (malý dítě se na schůdcích klouzačky otočí, opře zády o žebřík a dítě za sebou skopne - to jsem jen zírala) a přesto mu pak v šatně na povel učitelek musela pomáhat. Některé ty věci z dcerky lezou až teď co je už rok ze školky, já jen kulím oči a pořád se ptám, proč to neřekla hned, vždyť jsme si o školce hodně povídaly... a ona na to, že ji to nenapadlo si stěžovat, že si myslela že to tak ve školkách chodí a patří to k věci, když se to dělo opakovaně a učitelky to řešily pokynem "nežaluj".
Další věc je, že u nás školka skutečně většinu času jela rychlostí nejpomalejšího dítěte, aktivity se povětšinou vybíraly tak, aby zvládali i tříleťáci. Předškoláci měli za úkol udělat svou práci (to měli levou zadní, bylo to pod jejich schopnosti) a pak opět pomáhat malejm, aby to taky dodělali. Jenomže tohle člověk neví, dokud dítě do školky nedá a i když ví, tak je tu tak katastrofální přenacpanost školek, že i tahle školka letos dost dětí nepobrala a je úplně plná. Obávám se, že taková situace učitelky a ředitelku příliš nemotivuje něco vylepšit.