znám totiž několik dětí disidentů (nebo jiných odpůrců režimu), kteří rodičům jejich postoje zazlívají. ano, na jednu stranu jsou pyšní, jak statečné měli rodiče, ale na druhou jim chybělo klidné a bezstarostné dětství včetně pocitu, že jsou pro rodiče na prvním místě.
myslím, že v každé skupině těch lidí jsou tkaoví i makoví, tj rodiče a děti chápající a nechápající.
Rozesmává mě víra autora, že se rodičům "odrodil" tím, že vystudoval konzervatoř. Vzhledem k tomu, že je to skoro můj vrstevník, tak si myslím, že bez červené knížky rodičů a bez uměleckého zázemí své rodiny (pokud vím, není z "herecké rodiny") by se tam vůbec nedostal
dvojznačnost jeho pocitů chápu