Děti jako postoj

Kvůli dětem se dělalo leccos. Vstupovalo se do strany (pro mladší ročníky - tehdy byla prakticky jen jedna), to aby se děti lépe dostaly na školu. Kvůli dětem bylo potřeba držet krok i ... to druhé. Kvůli dětem se dětem říkalo, co mají říkat ve škole a co se smí říkat doma. Já jsem touhle schizofrenií netrpěl, mně doma rodiče straníci neříkali nic. Nechali mě, abych si sám udělal názor. A díky tomu jsem jim nerozuměl, i když jsem je měl rád. Jak můžou být tak hodní, chytří a vzdělaní lidé komunisti? Jednou, už po roce 89, mi máma řekla - dělali jsme to kvůli vám.

Je pravda, že jsem měl vždycky cestu umetenou a nedostatky reálného socialismu se mě téměř nedotkly. Ale co si počít s tím, že ti nejdůležitější lidé na světě dělají něco špatně? Všechny ty výhody bych vyměnil za pocit, že táta a máma tak nějak drží morálně pohromadě. Obzvlášť v pubertě jsem to silně prožíval. Neznám nikoho, kdo by svým „kádrově špatným“ rodičům vyčítal, že to kvůli nim měl těžké. Zato znám hodně dětí, které na tom byly stejně jako já. Málokdo z nich pokračoval v rodičovských šlépějích. Jsou z nich muzikanti, tanečníci, herci, psycholožky, taky jeden evangelický farář. Dnes si říkám, že těžko můžu rodiče soudit, nechodil jsem, jak říkají Indiáni, v jejich mokasínech. Ale stále to beru jako otázku k řešení. Protože dneska jsem rodič já. A taky mám děti jako životní postoj. Nemyslím výchovu. Bojím se riskovat, létat letadlem, skákat bungee jumping, protože vzadu v hlavě se někdo ptá - co bude s dětmi, když se zabiješ?

Kdysi alternativní umělec dnes posunul hranici uměleckého kompromisu do míst, kvůli kterým by v osmnácti vyobcoval bratra z uměleckého spolku. Už neřeším uměleckou čistotu, řeším, jak dětem vydělat na stravu a na domov. Kdysi skalní ekolog má kvůli dětem auto. Vlastně taky trochu držím krok i to druhé. A zároveň kvůli dětem jezdím s Letním domem do dětských domovů, točím Pomáhejme si, podporuju ekologické nevládky... Pro své děti bych chtěl ten nejlepší svět a kvůli tomu, že mám děti, pro to dělám tak málo.

Stará písnička od Crosby Stills Nash Young získává smysl. „Nikdy se neptej proč. Kdyby ti to řekli, plakal bys. A tak se podívej na své rodiče a povzdechni si. A věz, že tě milují.“

Nebo že by měla pravdu stará židovská anekdota? Devětadevadesátiletý pan Kohn se chce rozvést. Rabi se ptá : „Pane Kohn, proč až v tomhle požehnaném věku, proč jste se nerozvedl dřív?“ - „Já chtěl, ale nešlo to kvůli dětem.“- „ A teď už to jde?“ - Teď jo, když už jsou děti mrtvé...“