Re: potize s rodinou

ano, titul není vše. Ale hodit na dítě stigma rodičů, ať je už jakékoliv, to asi taky není dobrý start do života.

Musíte si uvědomit, že nikdo nemohl tušit, že padne režim a kdy to bude. Komunisti tu byli 40 let, kdo mohl vědět, že to nebude na věky?

Je asi rozdíl být ve straně a být ve straně. Platit si pětikorunové kolky a sem tam prospat nějakou povinnou podnikovou schůzi a na 1. máje jít v průvodu za podnik??? Anebo být aktivní, agitovat, udávat a žít pro stranu???????

Držet hubu a krok, snažit se být nenápadný, aby rodina mohla normálně fungovat? Nebo být někdo, kdo má přímo na svědomí osudy jiných rodin???

Stejně tak na druhou stranu disidenti. Chápu, někdo odboj musí dělat. Ale zase, jak k tomu přijdou děti, kterým rodiče neustále zavírají? John Bok vzpomínal, že vedl malou dceru do školy a zastavili ho policajti, že ho berou s sebou. To dítě byli schopni nechat na ulici samé. A co děti, kterým pozavírali oba rodiče a ony skončily v děcáku, pak někde v učení a měly neustálé problémy kvůli něčemu, čemu nikdy nemohly rozumět???



Buďme rády, že jsme takové věci nemusely řešit. Nikdo nemůžete vědět, jak byste se zachovali, kdyby si vás pozvali a žádali spolupráci a udávání. S výhrůžkou, že budou šlapat po vašich dětech. Neodsuzuji nikoho z Cibulkových svazků, kromě těch, kdo to dělali dobrovolně a se stranickým nadšením. Protože nikdo nevíme, jak to celé doopravdy bylo, jaké bylo pozadí a co ty lidi nakonec donutilo podepsat.

Nejsem žádná hrdinka. Nevím, jak bych se zachovala. Chci normálně slušně žít, abychom se měli hezky a byli jsme spolu. Neříkám, že bych šla přes mrtvoly, ale své děti budu prostě chránit. Ale s manželem víme, že kdyby se měl vrátit totalitní systém, zdrháme. Hrdost nehrdost, v mé rodině byli popravení v politických procesech. A na tohle čekat nebudu.