mám jinou zkušenost

znám totiž několik dětí disidentů (nebo jiných odpůrců režimu), kteří rodičům jejich postoje zazlívají. ano, na jednu stranu jsou pyšní, jak statečné měli rodiče, ale na druhou jim chybělo klidné a bezstarostné dětství včetně pocitu, že jsou pro rodiče na prvním místě.
myslím, že v každé skupině těch lidí jsou tkaoví i makoví, tj rodiče a děti chápající a nechápající.
Rozesmává mě víra autora, že se rodičům "odrodil" tím, že vystudoval konzervatoř. Vzhledem k tomu, že je to skoro můj vrstevník, tak si myslím, že bez červené knížky rodičů a bez uměleckého zázemí své rodiny (pokud vím, není z "herecké rodiny") by se tam vůbec nedostal dvojznačnost jeho pocitů chápu