To je pěkné - vybrala si své jméno sama
.
Mému muži se kdysi, kdy jsme ještě neměli děti ani na nich nepracovali, zdál sen, že měl syna jménem Martin. Řekla jsem mu na to, tak jo, budeme mít syna a bude to Martin. A on že ne, že se mu to jméno moc nelíbí. Tak Martina nemáme.
Jména, které jsme dětem dali, mají původ v užším výběru, který jsem mu předložila, a on vyloučil první dvě tři a to třetí čtvrté jsme dali. Jméno dcerky jsem si teda oblíbila už před více než 12 lety, tehdejší přítel ho okamžitě zavrhnul, skoro to vypadá, že se tak chtěla jmenovat a počkala si na takového tatínka, který bude pro
.