Vdávala jsem se na dnešní poměry docela brzy a docela jsem si prošla existenciální krizí, když mě lidé začali oslovovat úplně jiným jménem (příjmením).
Výsledkem bylo poznání, že zdroje identity musejí vycházet z jiných zdrojů, než z něčeho tak pofidérního, jako je jméno. Můj vztah k příjmení (novému i starému) je od té doby naprosto lhostejný, jen vím, že se mám otočit, když ho lidé řeknou a že se tak mám podepsat v bance.
Zajímavé je, že ochladl i můj vztah ke křestnímu jménu, i když ne tolik. Např. můj nick nemá s křestním jménem nic společného. Možná by mi vyhovovalo být indiánkou a mít pro každou životní etapu jiné.