Přidat názor k článku Proč se lidé přestávají zdravit

Jsem z vesnice. V pubertě jsem měla strašné problémy když jsem potkávala určité "tety-dívky" o takových deset let starší než já- mám jim říct ahoj, nebo dobrý den?, tak radši nic...
Když jsem začala jezdit autobusem do učiliště, a dál do práce, trvalo snad léta, než mi začali řidiči v autobuse odpovídat na každodenní pozdrav. Ale pak to dělali s úsměvem!
V mém prvním zaměstnání, (taky malá firemní prodejna) mě šéf vždycky cepoval slovy: Kotě- úsměv!
A i na tom úřadě většinou vyřídím vše v pohodě, když slušně pozdravím, poprosím o radu, poděkuji...
Nemyslím, že by ze sebe měl člověk dělat úli(y)sného (omlouvám se za pravopis) patolýzala. Ale slušnost by se vytrácet neměla.
Stejně tak by měl být slušný i ten oslovený!