Přidat názor k článku Co pro nás znamená vlastní jméno?

Moje teta čekala 1. dítě - syna, chtěla mu dát jméno Aleš. /Se svým mužem Jaroslavem žila od začátku podivně/. Když se syn vyklubal, lékařka se zeptala, jak se bude jmenovat a když slyšela nezvyklé jméno na 60. léta - Aleš, tak tetu poprosila: "Nemohla byste mu dát jméno po mně? Víte, já teď rodím sama poprvé a byla bych ráda, kdyby po světě chodilo mnou 1. porozené dítě můj jmenovec." Když se teta lékařky zeptala, jak se jmenuje, a ona že Jaroslava, tak tetu polil pot, a že pak syn by se vl. jmenoval i po svém otci Jaroslav a to ona nechce. Nakonec ji lékařka na porodním sále stejně nějak přesvědčila a můj bratranec se jmenuje Jaroslav. Jeho tatínek ho nikdy pořádně nevychovával, teta se se svým mužem rozvedla velmi brzy. Tak jejímu synovi zůstalo, částečně po otci, jen to křestní jméno. Ale v pozadí ještě hraje roli i "pordní bába Jaroslava".