Když jsem ještě žila na vesnici, tak jsme přesně toto vysvětlovali Pražákům. Oni se divili, proč musí být polní cesta asfaltovaná a ne jen vyježděná. Protože jen ta vyježděná byla za vlhčího počasí nesjízdná, coč nutilo uživatele vyjet vedle jinou a v některých místech pak byly cesty třeba tři vedle sebe, jenže dvě už měly hluboké koleje, kde po dešti stála voda.
Elektřina se jim taky nelíbíla, ale jinou alternativu nenabídli. Asi by se divili, kdyby si pak chodili pro vodu do potoka nebo vařili v kotlíku na ohništi i v zimě.
Stejně tak nepochopili, proč se na venkově staví nové domy, že prý je to hrozné. Já vím, selský statek je malebný, ale dnešní člověk chce mít koupelnu a splachovací WC.
Co mne nejvíc dostalo, byly poznámky, že to v chlévě smrdí. Holt jsme ještě nenaučili chodit krávy a jiná zvířata na WC.
Fakt je, že se i náhled na život mimo města pomalu a postupně mění a že hlavně děti by se vymožeností moderního života nerady vzdávaly.
Předchozí