když jsem pracovala v dětském domově, byl to doslova začarovaný kruh. Z 50 dětí jen jedno dítě nemělo rodiče a jedno sice rodiče mělo, ale pobyt matky nebyl znám, odešla od dítěte neznámo kam, a otec byl ve výkonu trestu. Zbytek dětí byl z rodin odebrán ze sociálních důvodů, někde rodiče alkoholici, ale většinou prostě na péči o děti neměli zdroje. Proč si nepřiznáme, že tento stav přetrvává dodnes? na jedno dítě v dětském domově platí dneska stát částku kolem 20.000,- Kč měsíčně. Kolik rodin má takový příjem, aby na jednoho jejího člena šla takováto částka? Pro řadu rodin s dětmi je to v řadě případů výdělek obou rodičů!! Praxe bývala taková, že z mnoha takovýchto rodin byly děti odebírány, umístěny v dětském domově, ale nikdo se už nezabýval možností dát rodičům těchto dětí práci.
Navíc péče v dětském domově děti na život prakticky vůbec nepřipraví. Zmizely učební obory s internáty, zmizely podnikové ubytovny. Tam se děti z dětských domovů mohly uchytit při startu do života. Tzv. "domy na půli cesty" hasí jen ten nejhorší požár. Dítě dostane 10.000,- Kč na cestu a je vypuštěno do života. Dětský domov nenaučil dítě připravovat jídlo, vyprat prádlo, dítě častokrát nemá kde bydlet, neví, že se platí elektřina, voda, nájem. To je důvod, proč může skončit v původní nefunkční rodině nebo třeba i na ulici.
Je to bohužel začarovaný kruh, kde stát na svou úlohu ochrany slabých nebo bezmocných naprosto rezignoval.
Předchozí