Intenzivní péče o rizikové rodiny by se státu vyplatila

Institut náhradní rodinné péče je přitom vždy až posledním řešením kritické situace v rodině. Dítěti nemůže nikdy nahradit přirozené rodinné prostředí, kde by se harmonicky vyvíjelo. Stát bohužel nenabízí dostatek alternativ a opatření k ústavní výchově, orgány sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) tak často volí mezi variantou rizika ohrožení dítěte v rodině a zároveň vlastního ohrožení v případě zanedbání své povinnosti a konzervací problému na určitý čas v rámci institucionální péče. V případě výchovných problémů dětí a mladistvých, kteří přicházejí do sítě diagnostických a výchovných ústavů je tento fakt ještě mnohem markantnější.

Převýchova, o kterou se zde snaží, má velmi nízkou efektivitu a rizikové chování jedince většinou pouze dočasně tlumí a odkládá na pozdější dobu, často do zletilosti, kdy je mladistvý vypuštěn z ústavu a ponechán dalšímu osudu bez návazné péče. Odborníci z oblasti psychologie a pedagogiky dítěte došli přitom již dávno k závěru, že pro život nejdůležitější etapa vývoje jedince se odehrává maximálně do šesti let věku, kdy se utváří osobnost. Během tohoto období se socializuje, osvojuje si základní dovednosti, normy, hierarchii hodnot, absorbuje intenzivně vzory chování ze svého nejbližšího prostředí, kterým je bezesporu v období dětství právě primární rodina. Otázka tedy zní: Jakou péči věnuje stát rodinám s dětmi předškolního věku? Investice do této oblasti rodinné politiky má přitom potencionálně největší šanci na úspěch a návratnost v podobě předcházení problémům v dalších etapách života jedince, jejichž sanace je finančně nákladná a málo efektivní. Ze strany státu připadá tato úloha orgánům sociálně právní ochrany dětí. Vzhledem k počtu sociálních pracovnic, které zde pracují, a množství rizikových rodin se však jedná spíše o „hašení požárů“. Počet tři sta rodin, které jsou odkázány na pomoc a péči jednoho pracovníka je na první pohled nedostačující, nemluvě o tom, že se tato doporučení na mnoha místech nedodržují.

V době, kdy se hovoří o krizi rodiny, klesá ve společnosti její význam, stoupá rozvodovost, všichni členové jsou ohroženi množstvím patologických jevů ve společnosti, nelze hovořit ze strany státu o péči o rodinu. Řešení se nabízí samo v podobě vyškolených odborníků v oblasti rodinné péče, kteří by intenzivně pracovali s rizikovými rodinami již od narození dětí. Byli by jakýmisi průvodci, pomocníky, náhradními rodičovskými vzory pro děti.

Jen tak lze přerušit bludný kruh, ve kterém se neustále točí generace rodičů a jejich dětí, které nedostaly šanci se ve svém původním prostředí naučit žádoucí hodnoty, nebylo dostatečně postaráno o jejich zázemí a byly tím znevýhodněny oproti svým vrstevníkům. Po celý život na tento fakt doplácejí nejen ony ale i společnost, ve které vyrůstají.