Dříve nebo později si každý z nás začne klást otázky typu "Kdo vlastně jsem?"
Nemocnice Hořovice jako v pořadí 8. nemocnice v ČR se 9. listopadu oficiálně zapojila do projektu, jehož cílem je darovat kufřík s prvními vzpomínkami na narození dětem, které nemohou vyrůstat se svými biologickými rodiči.
„Cílem je vybavit dítě, které je po porodu odloučeno od biologických rodičů kufříkem, který obsahuje informace a „suvenýry“ spojené právě s obdobím prvních dní po narození,“ uvedla vrchní sestra hořovického novorozeneckého oddělení Mgr. Kamila Přádová pro Deník.cz. „Od té doby jsme tento projekt ve spolupráci s firmou Nutricie zahájily na našem oddělení. Za necelé dva roky jsme rozdaly bezmála deset kufříků dětem, které byly následně adoptovány. Od dnešního dne oficiálně spolupracujeme s nadačním fondem LA VIDA LOCA, který se projektu věnuje a snaží se do něj zapojit všechny porodnice v České republice,“ upřesnila sestra z Hořovic.
Dříve nebo později si každý z nás začne klást otázky typu "Kdo vlastně jsem?", "Co mám s druhými společného a čím se od nich liším?", "Odkud a kam jdu?". Hledání vlastní identity a místa ve světě je typické pro období dospívání, začíná ale již v raném dětství. Je to proces plný emocí, náročný, někdy až bolestný. Pro děti v náhradní rodinné péči je situace o to náročnější, že mnohdy vůbec netuší, co bylo předtím, než přišly do rodiny (případně dětského domova). Bez vlastního zavinění byly ochuzeny o spoustu zdánlivých maličkostí - nedozví se zážitky maminky z těhotenství, nemají fotku z porodnice, tatínek jim po příjezdu domů neudělal prohlídku bytu, maminka jim nikdy nezazpívala ukolébavku, babička jim neuháčkovala obleček,... Děti v náhradní rodinné péči mají pochybnosti nejen o své důležitosti, ale i o tom, jestli vůbec existují, jestli jsou "opravdické". Identita se totiž do značné míry opírá o důkazy v podobě vzpomínek (fotek, vyprávění), které dětem schází. Chybějící záchytné body z historie pak vedou k pochybnostem o vlastní identitě.
Proč je vlastně identita tak důležitá? Pevný pocit identity nás zakotvuje ve světě. Dává nám pocit, že skutečně existujeme, a smysluplný výhled do budoucnosti. Naopak při slabém pocitu identity si připadáme ztracení, pochybujeme o sobě a nevíme, kde je ve světě naše místo. Když neznáme odpověď na otázku "Odkud pocházím?", hůře se nám hledají odpovědi na otázky "Kdo jsem?" nebo "Kam chci v životě směřovat?". Na své cestě pak můžeme snáze zabloudit k poruchám příjmu potravy, návykovým látkám nebo sebepoškozování.
V případě identity skutečně platí, že horší než bolestná minulost je žádná minulost.
Projekt Život v kufříku mě zaujal především proto, že dětem poskytuje takový základní balíček vzpomínek na období těsně po narození. Obsahuje důkazy pro existenci a původ dětí, které putují do kojeneckého ústavu či náhradní rodinné péče. Vzpomínky z kufříku se mohou stát základním stavebním kamenem identity, zejména tehdy, pokud se v dokumentaci života dítěte dále pokračuje a kontinuita jeho historie tak není narušena. Kufřík s sebou současně nese zprávu: "Jsi pro nás důležitý, stál jsi nám za to, abychom pro Tebe připravili tyto věci." Může dodávat pocit jistoty, bezpečí a sounáležitosti, které patří mezi základní potřeby každé lidské bytosti. Projektu velmi fandím a autorkám tleskám za nápad i jeho provedení.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.