Nový domov

Sedmiletá blonďatá Evička chodí do první třídy a má čtyři sourozence. Mladšího šestiletého Honzíka a staršího Tondu (10let), Pavlínu (13let) a Martina (15 let). Společně bydlí v dětském domově, protože jejich rodiče nezvládli ani minimální péči o své děti. Skoro vůbec je nenavštěvují. Sociální pracovnice dětí by alespoň pro tři nejmladší děti ráda našla novou rodinu. Nechtějí je rozdělit úplně, protože se mají rádi a jsou si navzájem jedinou rodinou, kterou mají. Všechny tři děti jsou hravé a velmi velmi mazlivé, protože jim až příliš dlouhou dobu chybí dostatek lásky. Evička s Tondou navštěvují základní školu praktickou, Honzík ještě chodí do školky. Starší Pavlína v dětském domově pravidelně ťuká na dveře "tety" sociální pracovnice a ptá se, zda se pro ni už nenašla nová rodina. Hodně po ní touží. Nerozumí tomu, že to trvá tak dlouho a "teta" neví, jak jí sdělit, že šance na to, že se objeví pěstouni, kteří jsou ochotní vzít si holku v pubertě, jsou opravdu malé. Nejstaršímu Martinovi je všechno jedno.

O tři roky později je situace s dětmi bohužel stále stejná, při pohledu na děti však horší. Pavlínka rezignovala a už se dávno neptá po nové rodině, víc ji trápí průšvihy ve škole. Evičce už je 10 let a je velmi plačtivá až úzkostná, Honzík už chodí do školy a je extrémně mazlivý až jak se říká "lepivý." Tonda nejraději hraje fotbal a pere se s ostatními dětmi. Děti mezi sebou nemají moc hezké vztahy, stále se perou a žárlí na toho, kdo je právě nejblíže jejich "tetě," která se o ně stará. Nejstarší Martin z dětského domova odešel před nedávnem ke svému kamarádovi. Sociální pracovnice se rozhodla, že pro zvýšení šancí dětí na novou rodinu, se pokusí najít rodinu zvlášť pro Evičku, Honzíka i Tondu. Jak to dopadne, nikdo neví, jen dětský domov doufá, protože psychický stav dětí se každým měsícem zhoršuje.

To malá pětiletá Klárka měla více štěstí. V dětském domově byla jen rok a už je doma u své "druhé" maminky. A to přesto, že ji v dětském domově pravidelně navštěvoval tatínek, který nezvládal péči o dceru ani s pomocí azylových domů. Nedokázal sice zajistit dostatečné bydlení a jídlo a žil opravdu nezodpovědně, ale malou měl moc rád, ona jeho, o víkendu si ji bral na vycházky a navštěvoval ji i v průběhu týdne. Docela často tatínek Klárku navštěvuje i v pěstounské rodině, kde holčička vyrůstá. "Druhá maminka" jí dává všechnu lásku a podněty, která Klárka potřebuje a ona roste do krásy a spokojenosti. Je to chytrá holčička, která miluje knížky a už se těší do školy.

Zaujaly vás tyto příběhy? Máte pocit, že i k vám domů by se vešlo ještě nějaké dítko nebo dvě, které to neměly v životě jednoduché? Máte však spoustu otázek? Vlastně si nejste jistí, zda byste to zvládli? Říkáte si, že přece nevíte, co všechno pěstounství obnáší, a netušíte, jaké jsou děti vyrůstající v dětském domově? Chcete dříve, než uděláte tak důležité rozhodnutí, vědět víc?

Rádi vám na vaše otázky odpovíme. Přijedeme až za vámi (k vám domů nebo se můžeme setkat někde v blízké kavárně či restauraci) a dvě až tři hodiny si o tomto tématu můžeme povídat. Setkání je zcela nezávazné a zdarma. Jeho cílem je, aby všichni, kteří o pěstounství přemítají, měli odpovědi na své otázky a dostatek reálných informací. Jsme tu pro vás - ozvěte se!

Občanské sdružení Děti patří domů, o.s. - www.detipatridomu.cz

Kontaktní osoba: Michaela Blahutová, 777 925 872, blahutova.michaela@gmail.com