Přidat názor k článku Jirka a my - můj vlastní příběh

taky to mám jinak, občas se o naší zemřelé dcerušce bavím, občas mi to nevadí, ale nesmí to být moc dlouho, jinak se mi začnou vracet ty hrozné chvíle beznaděje, nemocnice, a zase špatné zprávy a zase špatné zprávy, to jak trpěla..... pořád mě to bolí (i po 12 letech)
nemůžu moc ani ty weby, kde se to probírá, dlouhá cesta atd. , mě to nepřináší úlevu, ale naopak se to ve mě všechno znova zjitří a je mi mizerně
chci věřit, že to tak mělo být, že teď už má klid a že to prostě byla její i naše cesta