Ještě nikdy jsem nereagovala na příspěvky, maximálně si je zběžně přečtu, protože na to nemám čas. Jenže tvůj příspěvek mi jaksi mluvil z duše. Moji kluci oba jako miminka spali minimálně a já se cítila totálně vyčerpaná. Tatínka, který mě chtěl v noci zastoupit tvrdě odmítali. Občas jsem si říkala, že chápu labilnější maminky, které tuhle situaci prostě nezvládnou. Když mě do svých asi 2,5 let budili 5 a vícekrát za noc (podotýkám, že ne kvůli kojení), taky jsem cítila strašnou zlobu a pocity, které popisuješ. Proč to celé píši? Protože u obou to do věku 3 let přestalo. Takže moje rada zní vydržet, bude lépe. Jitka
Předchozí