Přidat názor k článku Jak jsme rodili s dulou

Jak tatínek píše:
------------------
Takže si, hlavně my muži, položme pár otázek: Jste schopni zvládnout ovládnout se, zaměřit se na cíl v době, kdy to budoucí maminka nejvíce potřebuje? To znamená, že i třeba i pláče a křičí bolestí a je na pokraji šílenství a zhroucení. Vy to musíte zvládnout a usměrnit ji do těch správných kolejí.

Nepřipustit, že to je tak hrozný, a prostě ji navést tam, kde má být!
-------------------
K tomu mám (a z reakcí asi nejen já) připomínku, že takhle by to asi nešlo

Nicméně věřím, že i s tímhle by mohla dula pomoci. Mám dost známých které jsou duly. Je to obdivuhodné, je to spíše koniček než zaměstnání. Jsou "vždy ve střehu" protože mohou být kdykoliv povolány k porodu. Musí mít maximální podporu své rodiny - většinou mají vlastní děti o které musí být postaráno, když oni jednou kdykoliv (ve dne v noci) k porodu. Dulu mohu jen doporučit, je to velká pomoc. Znají jak porody probíhají, znají prostředí porodnic a jsou skutečně velkou psychickou podporou a jsou to velmi milé a sympatické ženy.