Jak jsme rodili s dulou

Dula? Co to je? Za takový prachy? Ani náhodou!

Asi takto vypadaly mé reakce na to, když manželka přišla s nápadem, že by chtěla k porodu dulu. Já, jakožto člověk, který o tom neměl příliš informací, jsem byl velmi zvědav, kdo to vlastně taková dula je, co je obsahem její práce a jaký má přínos a užitek. Asi jako hodně jiných praktických budoucích tatínků jsem si to vyslechl od manželky - co dula nabízí, co zastává apod. Popravdě, po prvním vysvětlení jejích stěžejních činností jsem za sebe řekl, že to za tu cenu absolutně nepřipadá v úvahu. Manželka byla se mnou naštěstí trpělivá. Nevnucovala. Opakovaně to ale aspoň trochu naťukla, abych byl udržován ve stavu bdělosti. Zrálo to.

Termín porodu se přiblížil. Já se připravoval jak psychicky, tak fyzicky. Ale dá se opravdu připravit na něco, jako je porod? Nevím, myslím, že ne. Každopádně, byl jsem nakonec smířen s tím, že u porodu jistou slečnu či paní se zvláštním zaměstnáním - dulu - mít budeme. Osobně jsem tím sice nadšený nebyl, ale rozhodla si to manželka, a přece jen jsme se domluvili, že to tak asi bude lepší.

Co na to říkám zpětně? Je možné něco tak vzácného, jako je porod, zrekapitulovat?

Naštěstí ten náš byl naprosto bez komplikací, přeji to každé nastávající mamince a tatínkovi!

Zpětně si vážně musím přiznat, že ta paní s divným zaměstnáním nám tam byla andělem strážným. Nevím, jak to probíhá u ostatních porodů, kde dula jako doprovod není, ale popravdě, i když porodní asistentka přiběhne na každé zazvonění, i když se tam chodí na maminku preventivně koukat, je to dostatečné? Vždyť u toho porodu, jak jsem to viděl, se věci mění z minuty na minutu.

A popravdě si myslím, že minuta někdy může být sakra dlouhá doba.

Každopádně, práce duly u našeho porodu byla neskutečná, trpělivá a hlavně všechápající všechny ty „maminkovské“ bolesti. Zná různé fintičky, polohy, pohyby, masáže, výhody porodního sálu, možnosti nahlásit přání na sesternu porodního sálu apod. To se člověk nikde v knížkách nedočte, to se načíst nedá, to nikde prostě není, a i když je porodní asistentka velmi příjemná, každé přání je pro ni v podstatě práce navíc, proto ona sama asi nikdy s takovou nabídkou nepřijde. Prostě, člověk se musí přihlásit sám. A těžko se hlásit, když vlastně ani nevíte, o co byste se přihlásit mohli.

Další věcí je, že pro mě jako pro tátu debutanta to byl opravdu velký a silný zážitek, občas jsem měl co dělat, abych to zvládl sám, natož abych byl oporou pro maminku já. A je třeba si uvědomit: nejde tam o toho tátu, jak on to zvládá. Středem pozornosti je budoucí maminka.

Takže si, hlavně my muži, položme pár otázek: Jste schopni zvládnout ovládnout se, zaměřit se na cíl v době, kdy to budoucí maminka nejvíce potřebuje? To znamená, že třeba i pláče a křičí bolestí a je na pokraji šílenství a zhroucení. Vy to musíte zvládnout a usměrnit ji do těch správných kolejí.

Nepřipustit, že to je tak hrozný, a prostě ji navést tam, kde má být! Nezpanikařit nad tím, jak jste bezvýznamní, že jí nemůžete přímo pomoci. A dále: Víte, co je potřeba dělat v době těch největších kontrakcí? Víte, jak nejlépe mamince ulevit? Víte, co můžete žádat od personálu? Víte, jak se žena v jaké fázi porodu cítí? Víte, jaké polohy jsou ulevující? Pokud znáte odpovědi na všechny tyto otázky a myslíte si, že jste schopni se podle nich i v té dané situaci zachovat, pak asi s klidem můžete říct, že dulu nepotřebujete. Já jsem nakonec moc rád, že tam dula Monika s námi byla. Svou trpělivostí, prací a znalostmi nás v podstatě celým porodem provedla tak, jak nejlépe uměla. Za sebe říkám: ta zvláštní paní (dula si říká) si ty peníze zaslouží, zaslouží si mnohem víc a slovy ani těmi penězi nelze vyjádřit, jak moc jí za to děkuji.