Přidat názor k článku Hyperaktivní děti v běžné třídě

Chodila jsem do spádové vesnické školy. Bývalo nás ve třídách tak 18 dětí, kromě 1.tříd byly spojené třídy 2+4, 3+5. Od 5.třídy se k nám přidávaly děti z okolních malotřídek (1-2 třídy pro 1.-4(5) ročník). Dojížděly i 10 km. Protože by nás bylo ve třídě nad 35 dětí, byly třídy paralelní, 18+18, ale byla tam i třída se 35 dětmi, protože chybělo prově to jedno pro rozdělení do dvou tříd.
Další škola, co měla 5.-9. ročník, byla od nás 14 km daleko.
Přeřadit děti jinam znamenalo časovu ztrátu na dojíždění + zvýšené náklady pro rodinu, utáhla by to asi málokterá. Ono stačilo, když v rodině dojížděly děti běžně 30, ale taky 45 km denně na střední školy a na učňáky. Takže s námi chodily děti, co končily základní školu v 6. a popř. vyšším ročníku. Nepamatuju, že by byl někdo přeřazen do školy zvláštní, právě pro vysoké náklady na dojíždění dítěte. Takže každý rodič si dítě radši nějak zpacifikoval, aby ty náklady neměl.
Jo, a šla jsem do 1. třídy v r. 1964. Bití dětí nebylo běžné ani tehdy, ale pokud už si dítko zasloužilo facku od učitele (je to taky jen člověk a taky mu můžou ujet nervy), rodiče to respektovali. když se dítko doma prořeklo, obvykle dostalo od rodičů ještě dvě další. Když si požaloval pan učitel (nebo paní učitelka), když náhodou potkal rodiče, byl doma sekec ještě větší. Při setkání spolužáků jsme se shodli na tom, že většina z nás volila radši pohlavek než poznámku a kázání. On totiž ten pohlavek byl trest okamžitý a rychlý, poklesek byl ohodnocen okamžitě.
Taky když nedávno zemřel učitel, který vychoval 2,5 generace místních lidí, šlo mi na pohřeb možná 400 lidí, jakou měl autoritu a vážnost (a to pamatuju, že měl ve třídě ještě rákosku. Nepoužíval ji nebo opravdu ve velmi vážném případě, ale měl ji).