Přeji Vám, aby už všechno bylo jenom lepší. Sice mám děti donošené, ale druhý porod byl velice špatný a 14 dní jsem musela ležet "přivázaná" k posteli různými hadičkami. Musím říct, že pocit, kdy si pro dítě nemůžete dojít a oni vám ho nechtějí přinést už bych nikdy zažít nechtěla. Malého mi ukázali po dvou dnech, kdy už jsem to psychicky nevydržela a začala jsem "hystericky" brečet na JIP, kde jsem ležela, že už ho chci vidět. Pak mi ho nevozili na kojení, protože "mě chtěli nechat vyspat". Já stejně celé noci nespala a jen poslouchala, jestli už ho vezou...a odsávala a odsávala, protože mi mlíkem praskala prsa:-(. Manžel to pak vyléval do umyvadla, když přišel, protože to bylo nepoužitelné:-(.
Dodnes mě mrzí, že jsem se alespoň trochu nedokázala bít za svoje i Danečkova práva. Že jsem ho viděla jen tehdy, když přišel manžel a dovezl mi ho nebo když se sestřičkám chtělo mi ho přivézt. Všichni byli příjemní, ale to je celkem jedno, když vám stejně prcka nedají. Máte můj obdiv, i když já bych se nikdy nedokázala hádat s doktorem. Mám v sobě zakořeněnou takovou tu "poslušnost". A to mám mimo nemocnice celkem zdravé sebevědomí, ale tam jsem jak tutan. Takže ještě jednou, moc Vám gratuluji ke krásné holčičce a pevné vůli
).