Přidat názor k článku Hyperaktivní děti v běžné třídě

Nedá mi to a musím sem taky napsat. Sama mám postižení mentálního charakteru (nikoliv však ADHD), přičemž jsem taky agresivní, nikoliv však k jiným, nýbrž k sobě. Někdy stačil malý podnět a už jsem hledala způsoby, jak si ublížit. Pro spoustu lidí je toto chování nepochopitelné a musím se přiznat, že pro mě tak trochu taky - i když jsem si tím prošla, je mi jasné, že když to na mě přijde, nechovám se racionálně a nedělám to proto, že bych byla nějaké znuděné emo, co se vyžívá v krvi.

Když se tu mluví o tom, že dotyčná holka se usmívá, když někomu něco provádí, je na místě vhodné připomenout, že těm dětem funguje jinak mozek, takže třeba ona nemá radost z toho, že by někomu ubližovala, nýbrž z něčeho jiného, ale ty záchvaty neumí ovládat. Její mozek prostě nespolupracuje. Každopádně tu holku osobně neznám, takže tohle je jen moje domněnka a může to být úplně jinak.

V takovém případě bych nejspíš vyměnila asistentku, popřípadě bych jich pořídila víc, jestli opravdu tak těžké ji uhlídat, když si s někým hraje. Ale říkám si, jestli třeba vůbec chodí na nějaké terapie, jestli s tou asistentkou spolupracuje i mimo školu, protože třeba jen prostě dostane nějaký nenápadný podnět a začne řádit. Kdyby to někdo vychytal, nemuselo by se to stávat.

Podle mě by se k mentálně postiženejm jedincům mělo přistupovat stejně jako k jednicům s jiným postižením, tj. snažit se jim pomoct překonat obtíže a ne je separovat, protože to zdánlivě ušetří starosti. U nás na střední byla holka, která trpěla schizofrenií a občas si myslela, že je křeček nebo netopýr, tak jí pořídili asistenta a normálně ve škole funguje. (Tedy myslím, ve třídě jsem s ní nikdy nebyla.)