Můj tatínek nechválil, můj manžel nechválí. A tedy (žádní) chlapi neumějí chválit?
Pominu rozdíl mezi pouhou chválou a skutečným uznáním, pominu, že by problém tkvěl v hledání ideální míry chválení mezi vůbec a příliš. Rozesmála mě představa, že by se chválení mělo vyučovat, a "dilema", zda doma nebo ve škole
. Nejspíš asi ve škole, protože doma, kde maminka tatínka chválí pořád a tatínek maminku nikdy, se to děti obou pohlaví nejspíš nenaučí
. Ovšem klást chválení do protikladu ke kritickému myšlení může mít jediný účel. Pomoct pochopit nechápavému čtenáři, že je to celé ironie
.