Soni, buď v pohodě. Já si naprosto dovedu představit, jak to bylo. Když jsem to četla, slyšela jsem je taky. Z mého pohledu se jen divím, že sis to troufla a zvládla. Já o tom jen snila, že jim to povím a že něčeho dosáhnu. Ale ten strach, že by se mi "mstili" na péči o dítě nebo jenom tím, že by nás pustili později, byl ochromující. Když to nešlo prosbami, tak jsem to vzdala. Když jsem jim tam zoufale brečela a oni to pak dovolili, stejně na mě koukali jak na vraha. Jsi mnohem statečnější a silnější.
Předchozí