Přidat názor k článku Takové všední ráno

Našemu rannímu rituálu by pomohlo jedině posunutí začátku vyučování tak na 9.30hodin.

Jinak v 6.30 zamáčknu zvonící budík a vyhodím z postele staršího syna. Než se obleče a udělá si snídani, pokusím se zresuscitovat natolik, abych navštívila krátce koupelnu , šla synovi udělat svačinu a chvíli mu dělala společnost u snídaně. V 6.55 ho vyhodím od stolu směrem do koupelny a jdu budit mladšího školáka a dcerku. Následujících 10 minut se souběžně snažím dohlédnout na to, aby nejstarší odešel včas na autobus do školy se vším, co má mít, a zároveň aby oba mladší vylezli z pelechů, vystřídali se na WC a přiměřeně se oblékli. Tak v 7.10 sedají mladší syn i dcera k snídani, kterou synek, který ranní vstávání odjakživa špatně snáší, obvykle zpestří hysterickou scénkou na téma "Proč je k snídani vždycky zrovna to, co víš, že nesnáším?", kterou už mě ovšem dávno nemůže vytočit. V 7.25 ženu oba do koupelny a dělám synovi svačinu. Pokud jde všechno bez většího zaškobrtnutí, v 7.35 vycházím s oběma dětmi a psem z domu, nejdřív doprovodíme syna část cesty ke škole, potom se vydám s dcerkou na opačnou stranu ke školce.
V 8.15 konečně sednu k snídani.