Přidat názor k článku Separace dítěte od matky po porodu

Milá Soňo, četla jsem jen část diskuse a ráda bych ti vyjádřila podporu a pochopení pro tvůj postoj a snahu být se svým dítětem i proti vůli lékařů. Jsou lékaři, kteří velmi dobře chápou důležitost blízkost matky a pak ti druzí, proti kterým ses odvážně postavila, abys pomohla svému dítěti k uzdravení. Sama mohu porovnávat, v prvním případě Jip fakultní nemocnice, kde mi "dovolili" být se svým vážně nemocným sotva dvouletým dítětem 15 minut na návštěvě, prý nemají podmínky a nejsou na to zvyklí, matky by se jim pletly, o pár dní pozdějí Jip velké pražské fakultní nemocnice, kde mi bylo řečeno, že jsou velmi rádi, že jsem ochotná tam být se svým dítětem, protože mě tam kvůli němu potřebují. Takže postoje jsou různé, bohužel ještě stále je dost zdravotníků, kteří si stále nechtějí připustit, že jejich odborný podíl je jen půlka cesty k uzdravení, že často nestačí a že psychika a to platí u všech ale u malých dětí zvlášť je ta druhá půlka podílu nutného k uzdravení. Máma u malého dítěte v nemocnici je stejně důležitá pro jeho uzdravení jako lékaři, oni jsou tam od odborné pomoci, ale k té je třeba přidat podporu duševní síly dítěte a tu oni nikdy nejsou schopni poskytnout. Platí to i v případě, že se boj s nemocí prohraje, možná že v tomto případě o to víc. Není nic horšího pro pozůstalou mámu než vědomí, že její dítě umíralo samo bez její podpory, bez toho, aby mohlo cítit její lásku, možná s pocitem, že ho všichni blízcí opustili a že zůstalo úplně samo.
Proto si myslím, že jsi pro svou holčičku udělala, co jsi mohla a hlasy, které vás tady obviňují ze snahy své dítě poškodit, nemají podle mě pravdu. Z neuvědomělé snahy poškodit tvé dítě bych obvinila spíš ony zdravotníky, kteří ti tímto způsobem bránili poskytnout tvému dítěti, co potřebovalo k uzdravení stejně tak jako jejich péči.