Přidat názor k článku Vítej Vítku aneb čtvrtorození

Tedy normálně se k těmto článkům o porodech nevyjadřuju, protože respektuju právo každého rodit, jak se mu zlíbí, ale tentokrát udělám výjimku.
Rodila jsem dvakrát u Apolináře, s konkrétním zaplaceným doktorem, tolik diskutovanou chemií, bez epidurálu si porod vůbec nehodlám ani představovat a můžu zodpovědně říct, že oba moje porody byly POHODA, KRÁTKÉ, NEKOMPLIKOVANÉ, s panem doktorem byla dokonce SRANDA přímo na sále a nemám rozhodně pocit, že bych o cokoli přišla tím, že jsem neměla PA, Vrchlabi a dalších tisíc podle mě hovadin, na které ale nikomu právo neupírám, Každý to holt máme jinak. Co mě ale nadzvedá je fakt, že většina z vás, žen, které se rozhodly rodit "přirozeně", ohrnuje nos nad všemi, které rodí "normálně v nemocnici" a všechny "nemocniční" porody hází do jednoho pytle něčeho otřesného, nenormálního a ochuzeného o nějaký nadlidský zážitek. pro mě osobně je naprosto nadliský zážitek držet dítě po porodu v náručí a úplně mi to k pocitu výjimečnosti stačí. Podotýkám, že mě u Apolináře nedrželi ve svěrací kazajce, když mi něco chtěli podat, řekli mi co a proč a nechali mě rozhodnout se sama, nevadilo jim, že beru homeopatika a po porodu se mě normálně zeptali, jestli si chci odpočinout nebo mít dítě hned u sebe. Naprosto svobodná volba. Trochu jiná situace je s dětskými sestrami, to jsou fakt protivné baby (ne všechny), ale já se umím ozvat a dělám to, když je potřeba, takže mě nedostanou .
Abych to shrnula - roďte si každá, jak chcete, pište si o tom, kam chcete, ale buďte tak laskavé a respektujte volbu druhého jako sobě rovnou. To je totiž výraz zralosti člověka, ke které bychom měli všichni směřovat.