Vítej Vítku aneb čtvrtorození

Na začátek bych asi měla uvést, že Chrudoš je pracovní název pro obyvatele mého břicha neznámého pohlaví a plánujeme domácí porod s PA Janou, která má mě a Chrudoše v péči už od půlky těhotenství. V záloze mám Neratovice s Věrkou N.. Jana má sice smlouvu ve Vrchlabí, takže tam má veškeré pravomoce a podmínky k vedení porodu, ale do Vrchlabí je z Barrandova daleko, nehledě na to, že muž takovou dálku se mnou jet v rámci porodu odmítá. Takže si naivně myslím, že jediná věc, která by mě mohla dohnat k porodní únorové turistice do Vrchlabí je porod KP a ten je již několik týdnů vyloučen, protože Chrudoš visí už dávno spořádaně hlavou dolů.

Je pátek 29.1., já jsem 38+3tt a v pozdní večer se nakládám do vany a vysvětluju Chrudošovi, že pokud hodlá mít u porodu vlastního otce a nevydrží do sedmého, má k dispozici maximálně sobotní noc, protože potom tatínek jede do Jeseníků vystřídat naše na zímní dovolené a vážně se nestihne v žádném případě vrátit. Ch. mi odpovídá pravidelnými otřesy, které pro tu chvíli považuju za škytavku, ale dnes spíš za pobavený chechot moudřejšího. A v noci po dlouhé době nic, ani poslíček. A v sobotu zase klid.

V noci na neděli mi uprostřed toho klidu bez kontrakcí kolem čtvrté hodiny ranní začíná téct voda. Nějak mě to nepřekvapuje, protože všechny moje předchozí porody začaly odtokem plodovky bez kontrakcí, jediný rozdíl je, že tentokrát je neděle a třikrát to bylo v úterý :-))). Kolem deváté ráno volám dědečkovi, ať si děti vezmou do Brna, že muž rozhodně dřív než ve středu nedorazí (rodím pomalu, tak počítám, že dřív než v pondělí Chrudoš venku nebude a aspoň 48 hodin po porodu chci být pod kontinuálním dozorem manžela). Pak volám Janě a shodujeme se, že zatím k nám nemusí. Muž odváží Iťuli ke svým rodičům. Protože počítám opět s nočním a nejspíš celonočním porodem, využívám klidu a hlavně nepotřeby kamkoliv jezdit a jdu spát. Volají naši, oznamujeme ať nevolají, že zatím nic nevíme a až budem něco vědět, rádi jim to sami řeknem. Stejně pak průběžně volají. Nejčastější dotaz je, jestli už jsme v porodnici. Mezitím několikrát volám dle domluvy Janě, že žádná změna. S nocí konečně přicházejí kontrakce. Když už jsou víc jak dvě hodiny slušně pravidelné a vyžadují zpracování na míči s masáží kříže povolávám Janu. S příchodem PA kontrakce mizí. Nikoho to nepřekvapuje, protože moje porody jsou prostě "plaché" a přehnaně reagují i na malinká vyrušení. Při mém třetím porodu trvalo víc jak hodinu, než se po příchodu mé tehdejší PA Věrky porod zase rozběhl. PA teda kontroluje mě i Chrudoše, všechno je OK a tak ji na čekání na návrat kontrakcí ukládáme v opuštěném dětském pokoji do postele druhorozeného. Kontrakce se sice vrací, jenže brzo přichází svítání a protože moje šílený tělo, nejenže má děsně plachý porody, ale taky rodí spontánně jen v noci, tak zas totálně ztrácí kontrakce. Ráno tedy zasedáme v klidu k snídani a válečné poradě. Já jsem v pohodě, Chrudoš je v pohodě, voda je čirá, teplota není, prostě všechno OK, takže důvod vzdávat se přirozeného porodu ještě rozhodně není. Vzhledem k tomu, že už je nějakých 28 hodin od odtoku vody a s přihlédnutím k tomu, že patrně porod začne pokračovat až s příchodem noci tzn. nejdřív nějakých 40 hodin po odtoku PV, čímž nám narůstají některá rizika, je asi právě teď vhodný čas vzdát se domporodu. Večer mluvila Jana s Věrkou, kdybychom potřebovali v noci do porodnice, tak abychom věděli na čem jsme a Neratky mají stopstav a ještě ke všemu Věrka měla službu právě tuto noc. Žádná jiná porodnice v okolí Prahy neumí zajistit podmínky pro moji extrémní porodní potřebu soukromí a k tomu poskytnout tak dlouhý vyčkávací přístup po odtoku plodovky. Takže můj muž ani neví jak, ale najednou slyší sám sebe, jak souhlasí, že v deset vyrazíme do Vrchlabí.

Ve Vrchlabí na parkovišti křupal sníh pod nohama a jiskřivě odrážel kýčovitě modrou oblohu. V tom poklidu a bezvětří to byla vyloženě ideální chvíle na nějakou pěknou hřebenovku.

Marný pokus ohnout se přes velrybí břicho k suchému zipu na sněhulích mi připomněl, že to, co nese můj muž v tašce, nejsou boty na běžky, ale můj starý oranžový župan a že to přívětivé okénko v hale asi nebude vchod do lyžárny, ale registrační okénko ve zdravotnickém zařízení:-)

Paní z okénka se dotázala, zda jdeme na porodnici a jestli spěcháme, nebo jestli je vhodný čas na administrativu. Po administrativě obecné následovala asi o dvě patra výš (tedy už v porodnici) administrativa porodopisná lehce zpestřená pokusem o monitor (první a poslední) a Chrudoší hru na schovávanou, kdy místní PA znalecky vzdala použití pásů už v prvních minutách a statečně ho naháněla celých 15 minut po břiše se sondou v ruce (zajímavé je, že k použití doplera se chová Chrudoš daleko uctivěji a nikam neutíká). Jana zatím vyplňuje kolonky porodopisu v PC aniž by se mě na cokoliv ptala, protože už o mě stejně všecko dávno ví. Potom odcházíme s mužem do manželské postele na malý nadstandat a sjíždíme na jeho noťasu BC, protože co dělat, když běžky nemáme, kontrakce taky ne a do večera daleko. Nu což, taková postelová relaxace v horském hotelu a bez dětí taky není po šesti letech intenzivního mateřství k zahození.

Hodinky nepoužívám, takže jedinou časovou osu večera a noci tahám zpětně z diskuze 3D na BC kam Skřítek v noci psal a délky použitých hudebních cédéček.

Zaslal: po 01. únor, 2010 19:10 Ahoj.

Tady zpravodajství z Kerkonoš.

Zatím nic nového, jen já bych spal jak dudek.

Bludišče - Chrudoš je líné a nechce se mu ven. Momentálně si B. napustila vanu vařící vody a chystá se ho vyhnat saunou. Tak nevím. Uvidíme tak za hodinu. Pokud nastane změna, napíšu info.

Skřítek

Asi hodinu vana, tma (na celou relaxační místnost jedna čajová svíčka a ještě za mými zády) a CD. Skřítek zatím pospává na nadstandartu. Pak odcházím zpátky do postele, ale už ctíme ticho a tmu...

Zaslal: po 01. únor, 2010 23:25

A jinak čerstvé info, kontrakce se rozjíždí, pomalu zesilují, tak snad už.

Dám zas vědět.

Moje oblíbené křížáky, ale tentokrát jsou nějaké milosrdnější než tenkrát v Neratovicích s Missorkou a Ivet, muž je sice nucen tu a tam při silnější kontrakci ňoupat (můj název pro specifickou masáž v oblasti kříže), ale já můžu ležet v posteli na boku a vůbec nemusím trávit noc na balónu ani klečet ve sprše. Po dalších cca dvou hodinách věřím, že kontrakce už neutečou, plánuju si vanu a protože tentokrát snáším polohu toaletně sedící (při porodech J. a I. pro mě naprosto nesnesitelná), loudím po Janě klystýr, abych měla jistotu, že mne nic nebude vyhánět z vany. Kontrakce světlem z chodby a následnými manévry zeslabují a prodlužují interval, ale už se neztrácí. Něco po druhé opět vana, čajová svíčka, Nohavica Divné století a muž tentokrát odpočívající na dvoulůžku v relaxačním pokoji. Momentálně nepotřebuju kontakt a bohatě mi stačí, že tam někde ve tmě je. Propadám se do klidu, tepla a hudby ...za kopci hořely stodoly, havrani... Se silou kontrakcí poznávám, že tohle už znám, najednou jsem si příjemně jistá, že z téhle vany už vylezu jen na tlačení, teda pokud budu zase toužit po poloze v kleku. ...nad obzorem letí ptáci slepí v záři červánků... Cítím, že interval mezi kontrakcema se zase prodlužuje, chvíli přemýšlím, co to zas jako je a pak mi dochází, že tentokrát to jsem já. Že se mi prostě v podvědomí nechce ty kontrakce přijmout, že jsem si nějak zvykla na to pohodlí či co. Tak si v kontrakci pomáhám při dlouhým výdechu šeptáním: "JÓÓÓÓÓ" jednak mi to pomáhá si připomenout, že jde o jev od nedělního rána toužebně očekávaný a žádoucí a druhak to skvěle pomáhá protí zatínání neb takhle nejde zatnou ani zuby :-) ...pak se vkládám mezi tebe máš víčka od luny... V pohodě stíhám i dvě kontrakce do písničky. Občas se objeví Jana s doplerem. Nohavica končí tak požaduju po muži Mys dobré naděje od Hradišťanu. Muž odchází údajně "na WC", ale pak nacházím na BC tohle:

Zaslal: út 02. únor, 2010 3:39

Pro ty, co by chtěli něco vědět, můžu říct jen tolik, že stále nic.

Eliška je stále naložena ve vaně. Asi se zní stává hroch.

Jinak vše OK. Další info tak za hodinu

A ještě napíše, že stále nic a to jako už víc jak hodinu v tý vaně prodejchávám asi co. ...už sudičky mu lijí svíci, jsi tajuplnou pokladnicí... Charakter kontrakcí se symbolicky zrovna u téhle skladby výrazně mění a chci okamžitě Janu. Taky přestávám zcela vnímat hudbu a najednou začínám být kontaktní a po muži požaduju silné hlazení po hlavě (teda spíš to připomíná důkladné drbání psa za uchem) a ten se strašně diví z čeho, že jsem tak spocená. Ještě pár kontrakcí a pak mě jedna nutí okamžitě do polohy na bok, Janě dávám na podržení nohu (evidentně je na tenhle manévr zvyklá, protože ani nemusím mluvit) a po muži požaduju ještě intenzivnější drbání za uchem, protože to bere takovej spád, že skoro propadám panice. Naivně jsem si myslela, že tentokrát zůstanu ušetřena žaludeční nevolnosti, protože mě obvykle přepadá v první době porodní někde při přechodu z pomalého na rychlejší otvírání a to už mám dávno za sebou. Jak naivní. Žaludek se přihlásil zrovna v téhle vypečené situaci. Já rukama zapříčená ve vaně, abych se na boku neutopila, muž drbající hlavu (moji) a PA držící nohu. Jana měla sice neodbytnej pocit, že by mi měla podat misku, ale já měla ještě neodbytnější pocit, že pokud mi pustí tu nohu, tak to nepřežiju, že to navalování stejně s touhle kontrakcí zmizí a hlavně, že já okamžitě po ní taky vyletím z vany na žíněnku na zemi u postele, protože cítím, že potřebuju KLEČÉÉÉT a je mi jasný, co to znamená. Usuzuju, že by mi tu misku stejně neměl kdo držet (já vanu, muž hlavu, Jana nohu) a že množství žaludečních šťáv na objem vany bude fyzikálně i chemicky zcela zanedbatelné. Nevím, jak se mi podařilo jim tento myšlenkový pochod uprostřed kontrakce sdělit, ale nějak jsme se domluvili. Přelízám vanu a schůdky, Jana i Jirka jsou ve střehu s případnou oporou a podporou, ale cejtím, že tehle interval mě nechá v klidu dojít, kam budu potřebovat. Klekám, hrudníkem se opírám o postel. Intenzita celé akce mě hooodně zaskočila. Z porodu Ivet si druhou dobu porodní pamatuju jako poklidnou pomalou záležitost s jasně odlišeným porodem hlavičky, rotací ramínek a porodem tělíčka. Kdyby tam tehdy nebyla Věrka, klidně bych si to dítko sama zachytila. Tohle je ovšem jinačí šupec. Chrudoš vědom si výhody o třičtvrtě kila nižší hmotnosti a pár cenťáků menší délky to pojal jako bungee jumping. Mám to celý slitý vlastně v jednu silnou delší a naprosto neovladatelnou a nezbrzditelnou kontrakci, něco jako když v bačkorách šlápnete na skluzavku. Myslím, že Jana taktak stíhala chytat :-). Otáčím se, sedám si a na břiše mám pidižvíka. Koukám mu do očí, dětská sestra mi podává plenku na otření a druhou na přikrytí. Zase začínám vnímat okolí. ...a když se ti nechce spát, budem ovce počítat,... Dotepaný pupečník svorkujou peánama a stříhají, v klidu rodím placentu stále na tétýž žíněnce (ve Vrchlabí je sice zvykem chodit na placentu na sál, ale s Janou to není nutné), takže na sál jdu jen na rychlou kontrolu, že k žádným škodám hodným ošetření nedošlo . Mrně si bere tatínek a nese ho na ošetření spočívající v podvázání pupečníku "gumou do gatí" (chceme nechat upadnout a guma je lepší na manipulaci a netlačí mimi do bříška narozdíl od svorky užívané běžně v porodnicích) a zvážení. A hned jdu na pokoj, kde už v manželské posteli leží spolu čtyřnásobný otec a čtvrtorozený (nechtěli jsme maloška vystavovat tomu prudkém světlu na sále na těch pár minut, co jsem tam strávila).

Zaslal: út 02. únor, 2010 4:27

Tak to bylo nakonec rychlejší...ve 4:03 se narodil Vítek (ten Chrudoš mu stejně zůstane

Váha - 3,51kg, délka - tak akorát (ještě ho neměřili) vše snad OK.