Jsem pro přirozený porod

Zanedlouho se mi má narodit třetí dítě. Jako ekonomka občas hovořím do médií o své práci, ale nikdy by mě nenapadlo, že budu veřejně mluvit o svých porodech, protože to považuju za soukromou, intimní věc. Když jsem se někde náhodou zmínila o tom, že jsem první dvě děti porodila doma, vzbudilo to pozornost a začalo přibývat dotazů. Tak jsem nakonec rezignovala a své porodní příběhy vyprávím…

Nejsem propagátorkou domácích porodů, ale porodů přirozených. U nás to v nemocničním prostředí nejde, to jsem si uvědomila už před sedmi lety, když jsem byla poprvé těhotná.

Jsem zvyklá rozhodovat sama o sobě, nebyla jsem zvědavá na to, aby na mě nějaký pan doktor křičel, „tak ženská tlačte, spolupracujte“ – bylo mi jasné, že kombinace mé povahy a direktivního prostředí musí nutně vést k tomu, že moje psychika nebude optimálně naladěná. Vzhledem k tomu, že to nejdůležitější se při porodu odehrává v mozku rodičky, psychickou pohodu jsem považovala za nejdůležitější. Ani žirafa na savaně přece nerodí, když na ni útočí lev – porod se prostě zastaví a rozběhne se, až nebezpečí pomine. Ženská je savec jako každý jiný, nevidím důvod, proč by neměla být schopná přirozeně přivést na svět dítě. Když začneme považovat porod za medicínskou záležitost, ženy si přestanou věřit, že jsou schopny normálně porodit.

Začala jsem objíždět porodnice, které se tenkrát doporučovaly jako nejpřátelštější, a zároveň jsem hledala odborné informace. U nás jich moc nebylo, zato jsem nacházela zahraniční studie, jejichž výsledky mě překvapily a přesvědčily: Ukazovalo se, že porody doma a porody v nemocnici, jsou-li výzkumy dělány na stejné kohortě žen, tedy nízkorizikové, stejný věk, stejná sociální skupina, dávají srovnatelné výsledky, pokud jde o neonatální úmrtnost a další druhy úmrtnosti, ale lepší výsledky, pokud jde o poporodní poranění matky i dítěte. Tak jsem si řekla, proč bych měla rodit v porodnici, když statistika mluví jasně. Doma bych se cítila líp a navíc existuje vyšší pravděpodobnost, že porodím bezproblémově, bez komplikací. Samozřejmě nejsem hazardér, takže jsem si rovnou stanovila jasné hranice – když se objeví riziko a komplikace, šup do porodnice.

Porodila jsem doma s porodní asistentkou a všechno proběhlo bez komplikací. Přesto jsem cítila, že jakmile na mě někdo promluvil nebo na mě sáhl, všechno se trochu zbrzdilo a „rozjelo se to“, zase až když jsem měla naprostý klid. Věděla jsem, že manželé dneska běžně bývají u porodu, že ženu drží za ruku, mluví na ni. I můj muž to dělal, také asistentka občas jemně zasáhla. Říkala jsem si, že to tak má být, ale vnitřně jsem cítila, že mě to spíš ruší.

V průběhu porodu jsem prošla psychickým přerodem, nová zkušenost mě zaujala natolik, že jsem si začala vyhledávat další informace. Můj pohled na přirozený porod se začal posouvat. V nás se příliš vyhrocuje spor o porody doma a v nemocnici – jenže mnoha ženám nejde o domácí porod, ale o porod přirozený, bez vnějších zásahů. V zahraničních porodnicích je to podstatně běžnější, u nás stále problém.

Spojila jsem si informace z vědeckých studií se svými prožitky a pochopila jsem, co se to se mnou při porodu dělo.

Pokud porod probíhá přirozeně a nerušeně, aktivuje se v mozku produkce řady hormonů. Nejdůležitější roli má oxytocin.

Uvolňuje se třeba i při milování, ale při porodu je jeho hladina bezkonkurenčně nejvyšší. Jednak pomáhá k vypuzování dítěte z dělohy, jednak zaplavuje matku a prostřednictvím placenty i dítě. Pokud není okamžitě po porodu odstřižený pupečník, může miminko díky vysoké hladině oxytocinu vnímat svět jako přátelské místo. Tenhle prvotní pocit zůstane uložený hluboko v podvědomí. Když bude člověk později, i v dospělém životě, konfrontován s novou událostí, na kterou nebude umět reagovat, nastartuje se pozitivní ladění v jeho podvědomí. Když miminko není v prvních chvílích života vystaveno účinkům oxytocinu, může svět vnímat jako prostředí, kde se necítí jisté a bezpečné.

Jenže oxytocin se může v maximální míře uvolňovat, jen pokud „vypneme myšlení“.

Když na vás při porodu někdo mluví, ptá se, dává vám pokyny a příkazy, myšlení nevypnete. A hladina oxytocinu nebude tak vysoká, jak by mohla být. V porodnici se to „dohání“ umělým oxytocinem v infuzi, jenže ten funguje jen na děložní stahy, funkci předat miminku pocit bezpečí nemá.

Právě proto dneska považuju přirozený porod za tak důležitý. Už mi nejde jen o těch pár hodin porodu a menší riziko poranění.

Věřím, že porod je díky účinkům oxytocinu v mnohém určující pro další život člověka.

Tohle byl hlavní motiv pro to, abych i druhé dítě porodila doma. Už jsem více rozuměla řeči svého těla, takže jsem manželovi řekla, že nechci, aby mě v průběhu porodu rušil. Požádala jsem ho, aby do místnosti, kde rodím, nechodil. Porodní asistentka byla samozřejmě se mnou, ale jen jako tichá společnice, která nezasahuje do děje.

A protože i tohle těhotenství probíhá naprosto normálně, chci přirozený porod i pro své třetí miminko. České porodnice nejsou schopné rodičce zajistit klid a přirozený průběh porodu. Pokud navíc nebude rychle vyjasněná prováděcí vyhláška k novému zákonu (zatím to vypadá, že by porodní asistentka při domácím porodu mohla být pokutována velmi vysokými částkami), jsem rozhodnutá odjet porodit do sousedního Německa.

Autorka je ředitelka společnosti Next Finance. Článek byl napsán v roce 2012.