Porod je první krok k odpoutání dítěte

V souvislosti se vztahem matky a novorozence se obvykle mluví o potřebě pevné vazby, připoutání, attachmentu. Přesto zdánlivě protikladné tvrzení, že porodem začíná proces odpoutávání a osamostatňování, má svou logiku - a může být dobrou prevencí mateřských manipulací a „opičí lásky“.

Věk dnešních rodiček se oproti předchozí generaci významně zvýšil.

Ženy, zejména pokud studují vysokou školu a budují si kariéru, začínají věnovat pozornost „tikotu biologických hodin“ až po třicítce. Zdálo by se tedy, že děti se rodí zralejším a poučenějším matkám. Doktorka Kateřina Cajthamlová s tím ale příliš nesouhlasí. „Několik let jsem jako internistka pracovala s klientkami, které nemohly otěhotnět přirozenou cestou a absolvovaly i neúspěšné pokusy o in vitro fertilizaci. Zajímalo nás, jaké fyzické či psychické příčiny mohou bránit otěhotnění.

Tyto ženy nápadně často uváděly úzkost z neznámého, cítily se pod tlakem a zároveň znejistěné velkým množstvím informací, mnohdy i protichůdných,“ upozorňuje lékařka. Přípravu na mateřství podle ní ženy vnímají jen po fyzické a intelektuální stránce - přestávají kouřit, upraví jídelníček, cvičí, studují literaturu o vývoji plodu… „Ale ´jiný stav´ se týká také uspořádání priorit, uvědomění si, co je v životě důležité, sebereflexe a sebedůvěry. Příliš racionální přístup blokuje přirozené mechanismy,“ dodává.

Sama to nezvládnu

Porod bývá mnohdy prezentován jako cosi tajemného, nemyslitelného bez množství lékařské péče, a to podle Kateřiny Cajthamlové podporuje pocity prvorodiček, že „to“ samy nezvládnou. Zároveň však jako specialistka na výživu upozorňuje, že mnohdy jsou obavy oprávněné: „Dnešní ženy často nejsou fyzicky trénované, nemají správně vytvořené postavení pánve, zpevněné pánevní dno, kvůli množství podvýživových diet, které od puberty prodělaly, nemají dostatečně pevnou kostru, jsou celkově křehké. Nemají dostatek sil ani dost široké porodní cesty, jejich porody často končí císařským řezem.“ Pro tyto typy žen je bezpečnější rodit s pomocí lékaře a zázemí zdravotnického zařízení. I když na druhé straně doktorka Cajthamlová upozorňuje, že současné obvyklé praktiky porod často znesnadňují. „Porodní poloha vleže je nefyziologická, pro ženu je náročnější, protože nemůže pořádně využít sílu svalů a výhody gravitace,“ dodává.

Nicméně i při nezbytnosti lékařského zázemí považuje za potřebné hledat rovnováhu mezi medicínským přístupem a respektem k individuálnímu časovému průběhu fyziologických dějů.

„Nechci kolegům porodníkům křivdit, ale ve větší nemocnici jsou porody jako na běžícím páse. Beze vší intimity, pod světly, za přítomnosti nezúčastněných lidí. Není čas na individualizované procedury. Technicistní medicíny je mnoho - někdy je to dobře, ale neměla by nahrazovat lidskost,“ říká Kateřina Cajthamlová a vzpomíná, jak i jí samotné by při prvním porodu pomohl vlídný, chápající přístup.

Už nám chybí jen to dítě

Dostudovat, cestovat, absolvovat zahraniční stáže, pracovat na upevnění kariéry. Mít rozmanité a naplňující koníčky, auto, samostatné bydlení, kamarády, partnera. Až teď emancipované ženy začínají uvažovat o dítěti. Občas se stává, že sílí touha po miminku, a partner chybí. „Mnohé z úspěšných a vzdělaných žen jsou přesto ve vztahu k mateřství nezralé,“ soudí Kateřina Cajthamlová. „Mají tak nabitý program, že se jim do něj dítě nevejde. Neuvažují o tom, že je před příchodem potomka potřeba život trochu zjednodušit, že musí někde zvolnit, ubrat. Mentalita matky by se měla probouzet už před porodem. Dříve se to dělo přirozeněji už od chvil, kdy si holčičky hrály s kočárky. Současná generace mladých žen už měla méně času na takové hry, protože od dětství stíhala kroužky, měla rozplánovaný čas, velké ambice, často udržované rodičovským tlakem, soustředila se na plnění požadavků a očekávání. V tom je podporovala i škola, kritické myšlení se v naší kotlině moc nechválí, kladení dotazů je provokace nebo zbytečně zdržuje. Není prostor pro hledání vlastních cest. I velmi vzdělaní lidé nejsou dostatečně osobnostně vyzrálí, chybí jim vnitřní jistota. Jsou závislí na informacích, institucích, na očekávání druhých. Mnohdy jim chybí vzory rodičovského chování a spolupráce, protože vyrůstali v neúplných rodinách.“ To vše se podle Kateřiny Cajthamlové odráží ve strachu z porodu, v obavách z bolesti a projevuje se v nedostatečné víře ve vlastní síly jak k při narození, tak při výchově dítěte.

Vypuštění do světa

Není prý ojedinělé, že si mladé ženy romanticky představují, jak si pořídí bezbranného tvorečka, který je bude mít rád, pro něhož budou nejdůležitějším člověkem na světě.

Což v prvních letech skutečně budou. „To dítě je moje, jenom moje, nikomu ho nedám.“ To jsou podle doktorky Cajthamlové vcelku pochopitelné pocity novopečených maminek, nicméně není ideální na nich stavět. „Porod je pro ženu významná životní událost, ale je to i chvíle, kdy své dítě poprvé vypouští do světa - poprvé ho předává. Nejen lékařům, ale především ho předává jemu samému. Novorozeně se musí nadechnout, musí se mu uzavřít přepážka v srdci, nastartovat sací reflex - a matka mu musí důvěřovat, že to dokáže. Od té chvíle jsme sice jako mámy pro své děti tou hlavní osobou zprostředkovávající pocit bezpečí, ale zároveň se jich postupně pořád a pořád vzdáváme, vypouštíme je do samostatného života a připravujeme je na něj. Ženy, které mají problémy s vlastním sebevědomím a sebereflexí, tenhle úkol zvládají obtížněji,“ konstatuje lékařka.

Pokud žena traumaticky prožívá těhotenství a porod, obvykle se objevují i potíže ve vztahové vazbě matka-dítě: při odstavování kojence, při zvládání batolecího vzdoru i v pozdějších letech buď dítě vládne matce, nebo ho ona ovládá a manipuluje jím, nabalují se problémy se školou…

Porod jako synergie

U nás se diskuse o porodech extrémně vyhrocuje. „Neschvaluji domácí porody, kde jsou přítomní jen laici, je třeba mít připravený systém, který zasáhne, když je třeba. Ale jsem tradicionalistka. Zastávám názor, že porod je po tisíciletí ženská záležitost. Nejsem příznivcem přítomnosti tatínků u druhé doby porodní. Dokonce i místo mužů lékařů bych dávala přednost zkušeným lékařkám a porodním asistentkám,“ říká otevřeně doktorka Cajthamlová. A dodává: „Jako lékařka jsem se přesvědčila, že mnohdy neexistuje jediný lék, ale spolupůsobí několik faktorů: medikace, pochopení, podpora… Když působí synergicky jedním směrem, mají aditivní efekt, jejich účinky se vzájemně posilují. Je to stejné, jako když užíváte vitamin C - pokud ho užíváte samotný bez toho, že dodáte ostatní vitaminy, potřebujete megadávku, která má ovšem vedlejší účinky. Když využijete synergický efekt všech antioxidačních složek potravy, potřebujete každé jen minimum. I porod je synergická záležitost - má-li žena dostatek sebedůvěry, podpory a přátelské atmosféry okolí, stačí jen minimum intervence, minimum techniky - matce je třeba dát víc odpovědnosti a svobody, asistovat a zasahovat jen, je-li třeba.“

ODBORNÁ SPOLUPRÁCE
Kateřina Cajthamlová: Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství, v současné době se l věnuje zejména poradenské v a terapeutické práce v oblasti zdravého životního stylu, spolupracuje na televizním pořadu Jste to, co jíte.