Napodruhé ještě lepší

I když první porod ve Vrchlabí byl úžasný, cítila jsem v druhém těhotenství, že by šlo ještě pár věcí vylepšit. Proto jsem se domluvila se soukromou porodní asistentkou paní Janou. Původně mi šlo hlavně o to, aby na mě na začátku porodu koukla a řekla jestli je už čas jet do porodnice a jestli to stihneme do Vrchlabí, nebo radši pojedeme do Podolí (v záloze jsem měla obě varianty). Při prvním porodu mi totiž začala jen trošičku cmrndat plodová voda, hned jsme jeli do porodnice a nakonec to trvalo ještě skoro 3 dny, než se syn narodil. Nechtěla jsem tedy znovu vyjet do porodnice příliš brzy.

Postupně jsem si uvědomila, že bych tuhle PA měla ráda u porodu, ve Vrchlabí je jako doma a kdyby náhodou došlo na Podolí, věděla jsem, že tam bych podporu své PA potřebovala ještě více.

V průběhu těhotenství jsem svojí PA několikrát navštívila, popovídala si s ní o svých obavách z dalšího dlouhého porodu (trvalo mi dlouho než jsem se otevřela, navíc porod postupoval pouze v noci). Vysvětlila mi, že takové protahované porody následují právě po předčasném odtoku/odcmrndávání plodové vody, takže nejlepší by bylo poslední měsíc nevyšetřovat vnitřně kvůli možné infekci (konec konců ten poslední měsíc je to už stejně šumák, nález se může změnit z hodiny a hodinu).

Se svou gynekoložkou jsem byla domluvená, že si mě nechá v péči až do porodu, pak se ale sešla naše a její dovolená a tak mě předala do porodnice. V Podolí jsem nahlásila, že budu chodit na kontroly k PA, netoužila jsem tam čekat i 3 hodiny, jak je to v Podolí obvyklé. Jednou jsme si udělali výlet do Vrchlabí na předporodní konzultaci a pak jsem poslední měsíc chodila na „poradnu“ ke své PA. Vždy na mě měla dost času, žádné šup šup a mohla jsem s ní v klidu probrat obtíže a problémy, s kterými bych doktorku asi „neobtěžovala“. PA kontrolovala přesně to, co hlídali i u doktorky (váha, tlak, otoky, moč, poslech srdíčka miminka).

Ve čtvrtek 28.7. mi ve 2 hodiny ráno začaly kontrakce po 6-8 minutách, po dvou hodinách jsem si šla číst na záchod, byla to příjemná poloha a jinou místnost v bytě (krom minikoupelny), kde by někdo nespal nemáme. Na WC kontrakce trochu ustaly, tak jsem usoudila, že jde o poslíčky. Konec konců, byla jsem teprve 39+0, takže jsem měla moře času. Po návratu do postele se to zase rozjelo a nezabrzdila to ani vana v 6 ráno. V 7 hodin jsem volala PA, která řekla, že k nám dorazí kolem půl desáté.

Nechala jsem se budoucím dvojnásobným otcem (BDO) odvézt autem ke školičce, kam jsem v 8 hodin odevzdala syna a pro jistotu jim napsala jména a data narození babičky a strýčka, kdyby náhodou syna vyzvedával po obědě už někdo jiný než já. Kontrakce jsem měla po 2-3 minutách, ale byly kratičké max. 15 vteřin. Ještě jsem zašla do Alberta vybrat peníze z bankomatu a koupit vody, sušenky a čokoládu na porodní, či spíš na poporodní doping. Doma jsem dobalila tašky a čekala na PA.

PA konstatovala, že jsem otevřená na 3-4 centimetry a že tedy pofrčíme do Vrchlabí. V 9:45 jsem BDO povolala z práce a v 11 hodin už jsme byli na cestě. Kupodivu se to v autě dost zpomalilo a mohla jsem bez problémů jet připoutaná na zadním sedadle. Jenom při kontrakci jsem se křečovitě držela takového toho držátka nad oknem a houkala jako lokomotiva. Na jedné benzínce jsme zastavili pro dálníční známku, na druhé na záchod a svačinu (BDO a PA, já neměla chuť).

Ovšem když jsem vylezla ve 13 hodin z auta u porodnice, tak se to pořádně rozjelo. Při příjmu jsem byla otevřená na 4-5 centimetrů, monitor mi udělala moje PA a odvedla nás na nadstandart. BDO se mě snažil slovně povzbuzovat (myslím, že zkoušel něco jako DÝCHEJ!, UVOLNI SE! :o) ), ale nakonec pochopil, že tichá podpora bude lepší. V pokoji jsem vlítla do sprchy a seděla tam asi 40 minut, už to dost bolelo a po opuštění sprchy to ještě zhoustlo. Přesunuli jsme se na relaxační pokoj (7-8 cm). Zaujala jsem osvědčenou startovací polohu (v kleče, jako když se startuje na sprint), opřená horní částí těla o postel. Pak už to šlo rychle, tlačila jsem, rupla voda, porodila jsem hlavičku a na další kontrakci i zbytek druhorozeného. Pod zadek jsem dostala stoličku a Kubíčka do náruče, zabaleného v naší outdoorové oranžové osušce. Pan doktor Krul (kterému je přes 80 let, ale je to štramák) se zeptal, zda se přesuneme na sál k porodu placenty, PA mu řekla, že zatím nedotepal pupečník a tak se ještě chvíli čekalo.

Pěšky jsem si přešla na sál, synka nesl manžel. Pan doktor mě zkontroloval, počkali jsme na placentu, kterou jsem si nechala ukázat-zajímalo mě jak vypadá v reálu. Po debatě jestli šít nebo nešít maličké natržení, pan doktor vyšil 2 stehy. To bylo jediné, co mě překvapilo, že se na rozdíl od prvního porodu neumrtvovalo. PA mi vysvětlila, že po umrtvení hráz více otéká a tak je lepší jeden, dva stehy šít bez toho. Takže porod byl kompletně bez jakékoliv medikace. Synka ošetřili za dohledu novopečeného dvojnásobného otce.

Potom už jsme si i s synkem došli na náš pokoj, moje PA a dětská sestřička nás chodili kontrolovat. Kubíček se krásně přisosnul, poňuchňali jsme se a pak usnul a spal až do večera. Po 2 hodinách jsem se došla osprchovat. Potom se má PA ujistila, že je vše v pořádku a odjela domů. Manžel s námi byl do pátečního rána, pak odjel do práce a odpoledne si vyzvednul staršího syna u babičky.

V sobotu jsem se s lékaři dohodla, že bych ráda jela v neděli domů. V neděli ráno dělala trošku vlny pediatrička, že není dost zaschlý pupečník, aby ho mohla uříznout, ale nakonec se rozhodla, že ho necháme normálně odpadnout. Pak ještě řešila slaboučkou žlutou barvu, která ale rozhodně nebyla dost žlutá na fototerapii a do odpoledne hodnota klesla.

Takže jsme nakonec z porodnice odcházeli v neděli 71 hodin od porodu :o) . Moje PA nás pak navštívila v úterý doma, zkontrolovala mě i Kubíčka. I druhý porod byl pro mě i pro manžela úžasný zážitek.

Běla, Libor a 2J