Michel Odent v Praze

Michel Odent:
"Porodním asistentkám dovolme plést. Lékaře vzdělávejme v jazyce, kterým hovoří srdce."

Koncem letošního dubna navštívil po čase Českou republiku legendární francouzský porodník Michel Odent (nar. 1930), který jako jeden z prvních klasicky vzdělaných západních lékařů nahlédl zásadní rozdílnost mezi lékařsky vedeným a medicínsky nenarušovaným porodem.

Lékař, výzkumník, vizionář

Všechno začalo v malé porodnici ve francouzském městečku Pithiviers, kde Odent od roku 1962 působil jako chirurg a porodník. Motivován poznáním tajemství, které stojí za schopností žen přivádět děti na svět vlastní silou, pomáhal rodičkám v Pithiviers k porodům bez medikací, a to díky vlídnému zacházení, domácky vyhlížejícím místnostem a možnosti rodit ve svobodně zvolených polohách, včetně porodů do vody. Svět tehdy poprvé zaznamenal "porodní turistiku", protože do Pithiviers přijížděly, ba i přilétaly, ženy z různých končin světa.

Později se Michel Odent začal věnovat také výzkumu. V Londýně, kam se posléze - údajně z důvodu nalezení přátelštějšího prostředí pro svou práci - přestěhoval, založil Centrum pro výzkum primárního zdraví (http://primalhealthresearch.com), které se dlouhodobě věnuje vlivu zkušeností z prenatálního a perinatálního období (= období od početí zhruba do prvních narozenin) na sociální chování. Tato rozsáhlá databanka vědeckých výzkumů a studií přináší důkazy, jak zkušenosti raného věku ovlivňují způsob, jímž jedinec projevuje empatii či agresivitu, resp. jak se utváří jeho schopnost mít rád sebe a druhé.

V posledních letech se pan doktor hodně věnoval také porodním hormonům a zvláště oxytocinu. Byl to právě on, kdo začal oxytocinu přezdívat "hormon lásky" nebo "morální molekula" či "tekutý mír". To proto, že oxytocin projevuje celou řadu pozitivních účinků: snižuje stresovou reakci i práh bolesti, zvyšuje (sebe)důvěru, zmírňuje úzkost a deprese, posiluje sociální interakce. Rovněž v pražské přednášce pro veřejnost, kterou uskutečnil v rámci několikadenního turné po ČR (více o celém programu a organizaci na http://normalniporod.cz/michel-odent-v-cechach/) připomněl doktor Odent důležitost spontánního vyplavování hormonálního koktejlu lásky v čele s oxytocinem, který je za normálních a nerušených okolností přítomen u všech epizod láskyplného a sexuálního chování, především tedy při pohlavním styku, při porodu a při kojení.

Když začne chybět hormon lásky…

Zvláště při porodu má ovšem přirozené vyplavování oxytocinu mimořádnou důležitost, protože díky jeho působení dochází kromě vlivu na porodní činnost jako takovou i k upevňování vazby mezi matkou a dítětem a k přednastavení důležitých seberegulačních a sociálních funkcí v mozku dítěte. Umělý oxytocin, používaný zvláště pro indukci nebo urychlování porodů, vliv na psychické prožívání matky a dítěte nemá. Porod navíc ovlivňuje velmi nešetrným způsobem, což mívá za následek nejen zbytečné utrpení rodících žen (uměle vyvolané kontrakce jsou mimořádně bolestivé), ale také zvýšení počtu následných intervencí včetně ukončení porodu císařským řezem.

Odent vyslovuje následující obavu: Pokud kvůli stále častější medikalizaci porodů, nárůstu umělých oplodnění či nahrazování kojení umělými mléky na celospolečenské rovině zamezujeme přílivu přirozeného oxytocinu, geneticky předáváme příštím generacím nebezpečný vzkaz, a totiž že působení přirozeného vyplavování oxytocinu už není zapotřebí. Dle Michela Odenta tím riskujeme víc, než je většina lidí včetně porodníků schopna nahlédnout. Nejen že hrozí nárůst počtu žen, které nebudou schopny porodit dítě vlastní silou. Dalekosáhlý dopad může mít absence hormonu lásky především na oblast psychického zdraví, protože absence přírodního oxytocinu vede k výraznému oslabování neurobiologicky podmíněné schopnosti milovat. Porucha schopnosti milovat je zase vysvětlením pro celou řadu již dnes zjevných psycho-sociálních problémů, jimž západní společnost začíná čelit v epidemické míře. Vzpomeňme na nárůst depresí, sebepoškozování, šikany, narcistní poruchy osobnosti nebo také autismu, ale možná stačí pomyslet i jen na ochladnutí lásky a nesoudržnost vztahů mezi nejbližšími rodinnými příslušníky.

…přibývá stresu a problémů

Odent se proto velmi přimlouvá za laskavější porodnictví, které bere ohledy na skutečné potřeby rodících žen, a tedy i na potřeby "plachého" hormonu oxytocinu, který pro své přirozené vyplavování potřebuje klidné duševní rozpoložení těch, jimž se má v mozku uvolnit. Právě proto se milostnému aktu, porodu i kojení nejlépe daří tam, kde mají zúčastněné osoby k dispozici intimní a ohleduplné prostředí, v němž je možné se na chvíli vzdát nadvlády neokortexu i přísné (sebe)kontroly. Jen tak může spontánní hormonální činnost odpovědná za vypuzovací reflex - ať už jde o vypuzení semene, plodu nebo mateřského mléka - nerušeně proběhnout.

V porodnicích by dle Michela Odenta vyplavování oxytocinu a tím i přirozenému porodnímu procesu prospělo, kdyby každá žena měla k dispozici svoji důvěrně známou porodní asistentku, jež by byla rodičce na blízku, ale zároveň by plně respektovala její soukromí. A také by byla schopna redukovat svůj vlastní stres - ten se totiž díky zrcadlovým hormonům snadno přenáší a produkuje hormon, který se s oxytocinem nemá rád: adrenalin. Pro navození optimálního klidného ovzduší je třeba rodící ženu podporovat v její porodní práci nevtíravou přítomností. Porodní asistentku lze pro tento případ zaměstnat uklidňující stereotypní činností, velmi se osvědčuje například pletení.

Michel Odent si je dobře vědom rozporuplnosti, jakou v sobě skrývá moderní porodnictví, které na jednu stranu dosahuje skvělých výsledků v porodních statistikách, na druhou však nadměrnými intervencemi likviduje přirozenou sílu a schopnost žen rodit. Pan doktor doporučuje podívat se za horizont prospěchu jednotlivců (to když konkrétní žena a dítě porod přečkají v dostatečně dobré fyzické kondici) a uvědomit si civilizační dopad moderních porodnických technologií na eliminaci reprodukce lásky, kterou na neurobiologické úrovni garantuje právě přirozený oxytocin.

Hledají se tlumočníci, zvláště pak v České republice

Porodním aktivistkám a všem, kteří usilují o smír mezi znepřátelenými zastánci různých vizí poskytování porodnických služeb pak Michel Odent radí ovládnout oba jazyky, bez nichž vzájemné souvislosti bezpečného porodu a neurobiologické podstaty lidské lásky nelze porozumět. Tím prvním je jazyk vědeckého poznání, tím druhým jazyk srdce. Oběma těmto jazykům současně rozumí ten, kdo nahlédne, že budoucnost smysluplného a všestranně bezpečného porodnictví tkví výhradně v propojení služeb lékařů a porodních asistentek a v náležitém rozdělení jejich rolí a kompetencí. To aby se všem ženám mohlo dostat právě takové péče, jakou z hlediska svého zdravotního stavu a psychických potřeb v těhotenství a při porodu potřebují, ať už chtějí nebo potřebují rodit v režii lékařů, nebo se pokoušejí o porod vlastní silou za empatické podpory porodních asistentek.

Škoda, že v České republice jazykem srdce mluví v porodnictví zatím málokdo. Ve stejný den, kdy v Praze hovořil Michel Odent, přinesla média zprávu o tom, že ministr zdravotnictví Leoš Heger v tichosti rozpustil pracovní skupinu, kterou původně ustavil, aby i české porodnictví konečně zaznamenalo potřebné změny směrem k větší demokratičnosti a možnosti volby. Ministr sice obratem ustanovil skupinu novou, avšak složenou jen výhradně z odpůrců potřebných změn.

Věřme, že jde jen o další absurdní zdržení na cestě, která - snad v rámci pudu sebezáchovy - nakonec i v naší zemi povede k srovnatelné nabídce služeb, jakou mají k dispozici ženy v demokratičtějších západních státech. Tyto státy poznáme i podle toho, že do nich doktor Odent nejezdí přednášet pouze rodičům, porodním asistentkám a dulám, nýbrž také svým kolegům lékařům. Takovým, kteří vedle jazyka své odbornosti a vědy přinejmenším rozumějí (pokud jím přímo nemluví) také jazyku srdce, jazyku lásky.

Vyšlo v časopise Rodiče 6/2013