Re: ruku nahoru kdo to necetl

Margot, zase jsi jednou napsala, co si myslím i já .

Na "Nágloviny" mívám chuť jen někdy, právě proto, že vím, jaké budou. A to samé může mít někdo jiný s články o porodech. Chrudoše jsem přečetla až pár dní po uveřejnění, přiznám se, že spíš proto, že na domovské diskusi bylo mrtvo, nicméně i tak jsem se dočetla nových, pro mě zajímavých věcí.

Např. ty svorky na pupečník, u nás v porodnici dali "gumu do kalhot" automaticky, taky jsem nechávala odpadnout a vůbec jsem nevěděla, že by to s jakousi svorkou mohlo být pro miminko méně komfortní.

Osobně jsem si průběh svého přirozeného porodu také sepsala, ale protože vím, že zachytit to tajemné cosi bych stejně nedokázala a působilo by to dost nepřirozeně (což je možná to, co vadí některým čtenářkám zde, vnímají to jako snahu být za každou cenu alternativně melodramatická a kdo nerodí s Nohavicou, rodí proti nám - ale přiznejme si, kdo kdy zkusil zachytit na papír nějakou neopakovatelnou chvíli včetně emocí, ví, jak je to težké a jak to pro nezainteresované oko vypadá), omezila jsem se na více strohý styl, ale prostě jsem si to v té poporodní euforii zaznamenat chtěla, porod byl velice pozitivní zážitek, a v šestinedělí jsem si (zpravidla se slzou v oku ) znovu a znovu četla, jaké to bylo . Ale četlo to jen pět vyvolených žen z mého okolí .

Vítkovi zdar .