Přidat názor k článku Vítej Vítku aneb čtvrtorození

článek jsem vdechla, bavil mě, předchozí jsem nečetla! a jen zírám co se tu ZASE strhlo!

co mě osobně přestalo bavit, nejsou popisy porodů, ale tyhle super diskuse na rodina.cz, které se pod některými články strhávají a i proto sem už téměř nezavítám, neb na to je můj rozum prostě krátkej. Ve většině případů mi to zavání hořkostí, lítostí a domýšlivostí, že to někdo udělal jinak a já to měla jen obyčejně (i když to autorka článku vůbec netvrdí). za dobře popsaný porod považuju právě ten, který není strohý a detaily o odteklých plodových vodách mě nijak neurážejí. intimní zážitek to bezesporu je, zároveň mi nepříde nijak pobuřující, že svoje prožitky chce někdo takto zveřejňovat (to dotyčnému z jeho zážitku na intimitě rozhodně neubere, neb samy pocity, které u toho autorka měla jsou jednoduše nepřenositelné).
rozhodně je to inspirativní a i já bych si tak přála rodit a to né proto, abych si připadala jiná, nebo snad lepší než ty, které rodily obyčejně v porodnicích, ale proto, že porod právě považuju za tak intimní záležitost, že jakýkoliv urychlování je jen z logiky věci zásah a věřím tomu, že se tak může i jednoduše stát, že se vším stresem kolem porod paradoxně prodlouží. ovšem i toto bych nechala na svobodné volbě. třeba bych zrovna já byla děsná hrdinka a pak jako první volala po epidurálu. k mé smůle to ani nezjistím, neb jsem bohužel jednou z císařoven (což snad nejde nazývat ani porodem) a čeká mě to i napodruhé....