Přidat názor k článku Vítej Vítku aneb čtvrtorození

podobně jsem to měla já. mě teda nebolely paty, ale nebyla jsem schopná ještě 2 měsíce po, ujít delší vzdálenost. stále jsem nosila těhotenský gatě, nebo tepláky, protože pevnější kalhoty byly přímo muka! a jizva se mi hojila 4 měsíce, neustále na ní byly strupy... po roce začala jizva konečně výrazněji světlat a taky jsem měla ještě necitlivá místa.
jinak nemám pocit selhání, u mě vlastně ani nebyla ta možnost rodit normální cestou. líto mi to bylo asi toho půl roku po porodu. měla jsem pocit, že i tím jsem v sobě delší dobu hledala ten pravej, hlubší cit k dítěti. já jsem určitou dobu po tom necítila vlastně nic. ale možná to bylo spíše ve mě, než že by to bylo způsobený právě císařem.

no a čeká i mě i druhej císař. sice se netěším, ale co už. nechci se rouhat, ale snad to bude lepší, i to hojení, neb určitou dobu po císaři jsem byla hodně mimo sebe a vstávání z postele bylo na hodně dlouho :))) a já si říkala probůh jak tohle dám podruhý, když už budu mít doma staršího sviště, to prostě mezi mojí postelí, postýlkou a postelí staršího prostě a jednoduše zhebnu :-D)))